Poprvé se redaktor Petr Sojka dostal spolu s kameramanem přímo na neonatologické oddělení, v roce 2008 pak točili reportáž při příležitosti stého výročí úmrtí architekta Josefa Hlávky. Tentokrát jsme procházeli celý objekt až k unikátní sklípkové klenbě nad kaplí svatého Kříže. Byla příležitost se ptát…
„K Apolináři mám velmi vřelý vztah. Narodily se tu nejen obě moje dcery, ale také já,“ svěřil se Petr Sojka a přidal: „Zatímco pro Julii a Helenu jsem přijel normálním současným autem, mě si rodiče odváželi ve velmi spartánském velorexu. Naštěstí to do Lublaňské ulice nebylo daleko a při provozu v polovině šedesátých let jsme tam i touhle tříkolkou byli za pár minut.“
Dozvěděl jste se něco, co vás v souvislosti s porodnicí překvapilo?
„Tentokrát jsme tu strávili téměř dvě hodiny, což je při vytíženosti pana profesora Pařízka opravdu vzácností. Je to úžasný vypravěč a srdcař, který o historickém objektu i současném provozu porodnice ví snad opravdu všechno. Navíc nás nasměroval na ředitele Národního technického muzea, pana Karla Ksandra, který zase ví všechno o Josefu Hlávkovi. Ten nám také popsal unikátní sklípkovou klenbu kaple svatého Kříže uvnitř porodnice, kterou nám zase pan profesor ochotně ukázal i z podkrovních prostor, kam se samozřejmě běžní návštěvníci porodnice nedostanou. Nevěděli jsme ani o novém přírůstku v podobě kopie Myslbekovy sochy Josefa Hlávky, která teď zdobí nádvoří porodnice. A netušil jsem také, kde přesně byl tajný vchod do porodnice. O to větší překvapení bylo zjištění, že právě na tom místě jsem coby desetiletý školák držel čestnou stráž u pomníčku jedné z obětí bombardování Prahy v únoru 1945.“
Jak dlouho se natáčí pořad Z metropole a kolik míst jste se štábem navštívili?
„Reportážní magazín Z metropole se v programu České televize poprvé objevil v září roku 2006. Už od července toho roku jsme tedy začali natáčet příspěvky, abychom na začátku měli určitý převis. Za bezmála patnáct a půl roku vzniklo přes 800 vydání a v nich téměř 2500 původních reportáží, s nimiž se diváci jinde než u nás nemohou setkat.
Těch míst je ohromné množství a jmenovat jedno nebo dvě by bylo neuctivé vůči stovkám dalších, která na celý štáb také zapůsobila. Ale velkým momentem bylo spuštění seriálu o pražských dvorcích v roce 2013. Od té doby se velmi často dostáváme na místa, kam bychom se jinak nikdy nepodívali, a máme radost, že naším prostřednictvím tam mohou nakouknout i naši věrní diváci. Mimochodem, těch pravidelných je na 300 000.“
