„Přesně před osmnácti lety mě přijímal jako můj šéf,“ konstatuje Ing. Stanislav Dominik Probošt a dodává: „Prožili jsme toho spolu hodně, moc rád na to vzpomínám a kolegové se mnou.“ Odešel náhle, nečekaně a zanechal za sebou velký kus práce. „Vždycky dokázal poradit. Našel řešení pro spoustu problémů, pomáhal nám, vždycky našel cestu, jak se dostat z komplikací, které se objevily. I díky neskutečným zkušenostem a vědomostem,“ vypočítávají jeho kolegové.
Neexistovalo slovo ne
Petr Skřenek miloval výzvy, především ty technické. Stál u počátků NIS Medea, na kterém funguje celá naše nemocnice, a vždycky, když se objevily nějaké komplikace, dokázal je vyřešit. Pohodář, stresovými situacemi se nenechal rozhodit, bral je s úsměvem. Neexistovalo ne, nejde, nefunguje. Předvídal, takže když někdo hlásil problém, Petr Skřenek už dávno hledal, jak z něj ven. A cestu našel.
Věčné dítě
Miloval technické hračky, největší radost mu udělal vnuk, když něco rozbil a Petr mohl spravovat. Kolegové oceňují jeho ironický humor, klid a pohodu. „Nemluvil před námi o svých vlastních trablech, pokud nějaké měl. Nikdo to nevěděl ani na něm nic nepoznal. Příliš se nesvěřoval, ale co víme jistě, že jeho dcery a manželka byly jeho největší pýchou 😊 Dcery zdědily technické předpoklady po tátovi, to ho hřálo u srdce, to jsme poznali,“ shodují se. A že byl hračička a věčné dítě, dokazuje jeho IT muzeum, které sám založil a dodnes ho připomíná ve skříni kanceláře, již tak náhle a nečekaně opustil. „Petře, ještě jednou za všechno díky,“ vzkazují kolegové.
