Špitál asi pojede v trochu covidovém režimu

Pane řediteli, jaký je Váš pohled na hromadné výpovědi přesčasů lékařů v naší nemocnici? Máte pro ně pochopení?

Pochopení nebo nepochopení v téhle situaci nehraje žádnou roli. Já samozřejmě jako člověk mám na tu akci nějaký názor, ale ten není vůbec podstatný. V roli ředitele nemocnice jsem zodpovědný za to, aby VFN byla stabilní, fungovala pro pacienty i studenty a problémy se tady řešily smírně. Takže to samozřejmě budu řešit, věcně, v klidu.

Můžete být konkrétnější? Co se tedy teď bude dít?

V tuhle chvíli máme na stole několik problémů současně. Tak si je probereme jeden po druhém. Začal bych koncem letošního roku, jak budeme fungovat v prosinci, až vejdou v platnost ty zmiňované výpovědi přesčasové práce. Nejdřív si samozřejmě uděláme podrobný přehled, kolik lékařů na kterých klinikách tu výpověď podalo. Pak dostane vedení každé kliniky za úkol nastavit provoz v prosinci tak, aby tuhle realitu respektoval. Je potřeba říct nahlas, že dojde k výraznému omezení poskytované péče a pacienti to určitě pocítí. Poznat to půjde i na ekonomice nemocnice, to bezesporu. Neříkám to nijak konfliktně, jenom prostě popisuji to, k čemu dojde. Špitál asi pojede v takovém trochu covidovém režimu.

Co bude od ledna 2024? Bude se dodržovat zákoník práce?

Máme za úkol zajistit dodržování zákoníku práce, tak ho budeme dodržovat. Problém je v tom, že v tuhle chvíli nevíme, co vlastně budeme muset dodržovat. V té současné novele je možnost dobrovolných 832 přesčasových hodin ročně plus maximální délka směny 12 hodin. Ale zároveň probíhá diskuze o tom, že se tahle novela bude ještě upravovat (Bože, proč to nešlo hned?!), 832 hodin se vrátí zpátky na 416 a směna bude moci trvat 24 hodin. Pokud to dopadne takhle, jsme schopni to nějak rozumně zorganizovat. Pokud by zůstaly ty dvanáctihodinové směny, zvládneme to sice taky, ale bude to hrozné pro lékaře i pacienty, tím si můžeme být jisti.

Proč si to myslíte?

Protože dvanáctihodinová směna znamená zavedení nepřetržitého provozu, tedy něčeho, co známe u sester. Na to potřebujete zhruba o dvacet procent víc personálu. Dvacet procent lékařů navíc nejsme schopni nikde sehnat, a pokud snad ano, oslabíme zase jinou nemocnici, takže systémově to nedává smysl. Úplně se rozpadne kontinuita péče o pacienta, operační týmy, stabilní obsazení ambulancí a dalo by se pokračovat. O víkendu by doktor nesloužil celou sobotu s volnou nedělí, ale musel by mít sobotu den/neděli den nebo sobotu noc/neděli noc. Takže celý víkend zabitý. Zkrátka dvanáctihodinové směny jsou hrozně špatně.

Má tahle situace podle Vás nějaké systémové řešení?

Já jsem dlouholetým příznivcem individuálních pracovních smluv. S individuálně domluvenou pracovní dobou a smluvní odměnou za práci. Ale evidentně to je v současné rovnostářské společnosti nepřijatelné. Akorát se teda divím, jak můžou přežívat všechny soukromé firmy, kde je to naprostým standardem.

Mladí lékaři si stěžují i na systém postgraduálního vzdělávání a nadměrnou administrativu. Jaký na to máte názor Vy? Je to něco, s čím souzníte?

Začnu postgraduálním vzděláváním. Já současný systém považuji za blbý, rozhodně mnohem horší, než byl ten starý, dvoustupňový. Krátké kolečko, první atestace, dalších pár let praxe, druhá atestace. Po první atestaci už spousta kompetencí. To bylo takové normální, logické. Zažil jsem zavádění toho nešťastného Zákona 95/2004 o postgraduálním vzdělávání lékařů, tenkrát jsme dost protestovali, připomínkovali, kroutili hlavami. Ale byli jsme poučeni, že kdo je proti, je zpátečník, nechce mezi civilizované země atd. Hrůza.
Zkrátka a dobře, jsem pro jakékoli zjednodušení postgraduálního vzdělávání ve smyslu kratšího kolečka a maxima pobytu na domovském pracovišti lékaře. Ale ze své pozice to změnit neumím, nejsem ministr ani poslanec.

Co říkáte tomu, že se na některých pracovištích údajně vyhrožuje mladým lékařům, že pokud nebudou sloužit, nepustí je na kolečko nebo k atestaci?

Řešit cokoli výhružkami je absolutně nepřípustné. Pokud někdo něco takového zažil u nás ve VFN, ať mi napíše mail, budu to řešit osobně.

A co ta administrativa? Je jí opravdu moc? Dá se s tím něco dělat?

Administrativy je fakt hodně, to je bez debat. Problém je v tom, že v našem civilizačním okruhu je kladen obrovský důraz na práva pacienta, což je samozřejmě dobře, ale má to vedlejší projevy. Musíme si po pravdě říct, že práva pacientů změnila filozofii vedení dokumentace ve zdravotnictví. Dřív se papírovalo proto, aby se daly předávat informace mezi lékaři navzájem, mezi odbornostmi, mezi zdravotnickými zařízeními, prostě tak, jak to má být. Ale dneska se vede dokumentace primárně jako obrana proti stížnostem a žalobám. Takže místo abychom mysleli na to, co chceme v dokumentaci předat kolegům za informace, máme pořád před sebou memento „co tam ještě musím napsat, aby mě nemohli žalovat“. To je úplně příšerná situace, ale já z ní neumím najít východisko. To je věc zákonodárců, aby našli způsob, jak z toho ven.

Takže s tím nejde dělat nic?

No, tady se musím trošku smát. Já jsem totiž s jedním projektem už začal. Jde o redukci informovaných souhlasů na minimum a jejich nahrazení portálem s podrobnými informacemi včetně obrázků, ideálně i videí s jednotlivými typy léčby, druhy zákroků atd. Portál už máme, jde to pomaleji, než jsem čekal a budu hodně tlačit na urychlení prací na něm. Tenhle projekt má velký potenciál zredukovat to věčné tištění zbytečných papírů, které zabírá spoustu času, stojí peníze, nikdo je nečte a většina pacientů je naslepo podepisuje. Ale současně vyšel v časopisu České lékařské komory Tempus medicorum článek jejich právního oddělení, které tenhle nápad zpochybňuje a tvrdí, že to vlastně není správně. Tak si říkám, jestli by si chlapci a děvčata z komory nemohli udělat nejdřív jasno ve vlastních řadách…

Děkujeme za rozhovor!