Nataliia Zhonavchuk pracuje na 4. interní klinice naší nemocnice už téměř rok. Do Prahy přijela z Ukrajiny, kde žijí její dva synové. V rozhovoru nám popsala své pocity i to, jak jí práce pomáhá zahnat zlé myšlenky kvůli válce, která v její rodné zemi probíhá.
Je to velmi těžká situace, kterou si nikdo z nás neumí představit. Pociťujete alespoň podporu od kolegů a kolegyň v práci či od pacientů?
V práci jsou všichni moc milí a hodní. Říkají mi, že se to týká všech, nejen Ukrajinců, a cítím tu podporu od kolegů i pacientů.
Bavíte se o situaci i s ukrajinskými kolegy? Uvažuje někdo z nich o tom, že se vrátí domů za rodinou?
Bavíme se o tom neustále, máme všichni rodiny a chtěli bychom s nimi být. Když jsem se dozvěděla, že je válka, moje první myšlenka byla: „Musím se vrátit na Ukrajinu.“ Potom mi ale došlo, že by to nemělo smysl. Nebudu tam mít práci a cesty jsou blokované, vlaky i autobusy. Rozhodla jsem se tedy zůstat a pracovat a podporovat rodinu na dálku.
Samozřejmě to ale všichni řešíme. A nechápeme to. Je to příšerná hrůza. Bojím se. A nejen o své syny. Ve válce umírají mladí, hodně mladí lidé. Je mi líto všech matek i sester.
Kluci mi po telefonu říkají, že jsou v pořádku, zdraví a nemají hlad. Zjistíte, že v tu chvíli je to vše, co potřebujete slyšet. Pro každou maminku to je to nejdůležitější, co chce slyšet.
Dokážete se vůbec v téhle tak těžké době soustředit na práci?
Práce je taková léčba. Jsem vynervovaná, protože se někdy nemůžu synům dovolat. Kolegyně pokaždé říkaly, ať jdu domů. Tak jsem jim odpovídala: „Co budu dělat doma? Jen se strachovat.“
Mrzí mě jen, že nemůžeme nic udělat. Jen, jak to říct… mít nějakou naději. Víru, že to všechno skončí. Mám ale zároveň strach, aby se neobjevila nenávist vůči obyčejným lidem, kteří za nic nemohou.
Co byste vzkázala těm, kteří se domnívají, že se jich válka na Ukrajině netýká a je od nich vzdálená?
Chtěla bych jim říct jen jedno – historie se opakuje. A války vždy začínaly na nějakém území a šly dál a dál. Musí se to týkat každého. A každého, kdo si cení lidského života. To není jen nějaké teritorium. Jde o lidské životy a každý má vysokou cenu. Nelze říct, že se to netýká všech.
