Tentokrát se mi poprvé za celou dobu stalo, že jsem málem nestihl napsat úvodník, protože se mi seběhlo úplně nekonečné kvantum práce. Nic hrozného se neděje, vlastně spíš naopak, jsou to víceméně všechno pozitivní věci, které se rozběhly, mají nějaký vývoj a je potřeba se jim věnovat. Ale je to zkrátka práce, která se sama neudělá. A tak se těším, že všechno nějak posuneme správným směrem, pak bude klidněji a třeba Velikonoce tak tryskové nebudou. Ale zároveň už teď vím, že to není pravda, protože máme rozpracované další projekty a vy nás průběžně zásobujete tím, co ještě by se mělo udělat, vylepšit, opravit, vybudovat. A to je vlastně dobře, akorát se to teda všechno musí odpracovat.
A o čem že to vlastně píšu? Tak koukejte, co všechno se seběhlo ke konci roku. Budeme rekonstruovat metabolickou JIPku na III. interně. Musíme ji vystěhovat, takže rozjíždíme kulový blesk, zavřeme jednu stanici geriatrie, přesuneme tam lůžka kožní kliniky, na kožní se přestěhuje III. interna a začneme rekonstruovat. Až bude hotovo, vrátí se III. interna do krásného nového, kožní lůžka zrekonstruujeme, protože si to taky už zaslouží a geriatrii přestěhujeme na Strahov, kde mezitím skončí zateplení a částečná vnitřní rekonstrukce. Všechny kliniky to pojaly hrozně pozitivně a patří jim za to obrovský dík. Do toho finišujeme porodní boxy u Apolináře, připravujeme instalaci angiolinky na II. interně, vypsali jsme soutěž na robota na urologii, před výkopem je zakázka na hybridní sál na kardiochirurgii, soutěžíme PET/CT, chystáme další fázi rekonstrukce vnitřku polikliniky, a to jsem vyjmenoval jenom ty největší akce. Do toho běží provozní věci, třeba teď úplně nádherná akce se stravou pro pacienty s poruchami polykání. Pak je potřeba obejít i hodně společenských akcí, kam se člověku ani moc nechce, ale zkrátka tam musí jít, ve finále se tam toho i dost vyřeší. A teď si zkuste říct, že zpomalíte, však ono se to nezblázní, ne? To prostě nejde…
Na druhou stranu, kolegové psychiatři si nad tímhle úvodníkem budou mnout ruce a říkat si, jo jo, koukejte, tohle přesně je ta cesta do pekel. Takhle to začíná a depresemi, vyhořením a alkoholismem to končí. Je potřeba umět odpočívat, přestat myslet na práci, mít nějaký ventil, kudy se tahle pára upouští, to je jasné. Já už jsem se to za ty roky naučil a je úplně nezbytné, abyste to tak měli i vy všichni. Teď před Vánoci je podle mě docela vhodná doba na to, udělat si nějakou malou soukromou inventuru, jestli to tak je nebo ne. Protože nezapomeňte, že žijeme jenom jednou (aspoň teda my Křesťani to tak máme).
Klidný advent a krásné svátky!
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
