Vyčerpání, pocit osobního zklamání a selhání, když nedokážou vyřešit utrpení nevyléčitelně nemocných a jejich blízkých, tlak celospolečenských událostí a krizí. Zdravotníci jsou sice vysoce psychicky odolní, to k jejich profesi patří, ale také jsou pořád jen lidé. Ani jim se nevyhne pocit vyhoření, obavy, strach, panika, smutky. A právě pro tyto situace funguje ve VFN již dva roky psychosociální podpora. Jak, na to jsme se ptali vedoucí koordinátorky peerů Dany Bízkové.
Za dva roky, kdy peer podpora ve VFN funguje, jsme se dostali do podvědomí většiny zaměstnanců VFN, myslím. Někteří nás oslovili jednou, jiní opakovaně. Důležité je, aby naši kolegové věděli, že se mají se svými problémy na koho obrátit, že je tu někdo, kdo je vyslechne, má o ně zájem a rozumí jejich problémům. A to nabízí právě náš tým.
Velice si vážím situací, kdy se na nás s prosbou o pomoc obracejí vedoucí pracovníci, zpravidla jsou to staniční nebo vrchní sestry, které mají starost o své zaměstnance.
Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké, někoho požádat o pomoc. My zdravotníci máme pocit, že musíme vždy a za všech okolností všechno zvládnout sami a pokud vedoucí pracovník nezvládne vyřešit problém na vlastním pracovišti, může mít pocit vlastního selhání. Pohled zvenčí nám však může pomoci otevřít oči a řešit tak problémy lépe, ke spokojenosti všech zúčastněných stran.
Co zaměstnancům VFN nejvíc leží na srdci, s čím si nevědí rady, s čím potřebují pomoci?
Práce ve zdravotnictví, i v nemocnici vyžaduje obecně vysokou psychickou odolnost. My všichni se v určité míře setkáváme se smrtí a trápením našich pacientů a jejich blízkých.. Někteří zaměstnanci řeší řadu osobních problémů doma, v rodině nebo se svými blízkými, někdy se problémy nakupí s těmi pracovními a nejsou schopni sami situaci zvládnout.
Jako peeři jsme pro ně oporou, snažíme se je podpořit a jejich trápení sdílet. Pomáháme lidem urovnat myšlenky, získat lepší vhled do situace a společně hledáme cíl. To vše pak již záleží na jednotlivcích, jakou cestu k cíli zvolí a zda se jejich situace začne postupně lepšit.
S jakými problémy, žádostmi o radu, o pomoc se na vás obraceli zaměstnanci na začátku a s jakými dnes? Změnila se témata konzultací v čase?
Jde zejména o osobní problémy, problémy pracovní jsou často spojené s interpersonálními konflikty či obavou a zaměstnance v týmu. Před necelými třemi roky nás zasáhla pandemie Covidu, na ní „navázala“ válka na Ukrajině a s ní spojená energetická a finanční krize. Média nám denně předkládají katastrofické scénáře budoucího vývoje situace, lidé se bojí rozšíření válečného konfliktu na území naší republiky, bojí se, jak budou zvládat platby za energie. Občané Ukrajiny, kteří v naší nemocnici pracují mají strach o své blízké, kteří zůstali doma.
Já osobně jsem ráda, že VFN je stabilní zaměstnavatel, kterému na jeho zaměstnancích záleží, protože bez podpory paní náměstkyně Dity Svobodové a pana ředitele prof. Davida Feltla by psychosociální podpora ve VFN nemohla fungovat.
Jak často vás lidé vyhledávají? Jak dlouhá bývá v průměru vzájemná interakce?
Někdo vyhledá pomoc pouze jednou, někdo opakovaně, pokud nastane na některém pracovišti situace, která je pro personál obtížně zvladatelná, nabízíme podporu celému týmu v řádu dnů.
Peer podpora má určitá pravidla. Individuální podpora by měla trvat maximálně 1 hodinu a pokud se nám nepodaří během 3 sezení problém překlenout, nabízíme kolegům pomoc dalších odborníků, psychologů, psychiatrů nebo nově i našeho Centra krizové péče. Většinou ale společně řešení nalezneme právě v rámci peer podpory.
Někteří zaměstnanci se na nás obrací cíleně, abychom jim pomohli najít psychiatra nebo psychologa pro ně osobně nebo jejich rodinné příslušníky. Vzhledem k tomu, že je většina našeho podpůrného týmu zaměstnána na Psychiatrické klinice, máme k těmto odbornostem blízko, a i když to není primárním úkolem peerů, snažíme se kolegům pomoci a najít pro ně vhodného odborníka nejen na naší klinice, ale i mimo ni.
Jsou v rámci nemocnice profese, se kterými se setkáváte častěji?
Nejčastěji nás vyhledává skupina nelékařských zdravotnických pracovníků, jako jsou sestry, zdravotničtí záchranáři, porodní asistentky nebo zdravotní laboranti. Oslovují nás i lékaři a rovněž další zaměstnanci jako jsou ošetřovatelé, sanitáři či THP.
Co připravujete do budoucna?
Naši přáním je zrealizovat službu zdravotnických interventů. To jsou pracovníci, kteří pracují se sekundárně zasaženými. To znamená s příbuznými našich pacientů, u kterých se v důsledku například sdělení nepříznivé zprávy rozvinula akutní stresová reakce. Tento projekt je organizačně náročný a vyžaduje velkou časovou dotaci a nemalé finanční zdroje k výcviku interventů. Momentálně mohou tyto lidé využívat služeb zmíněného Centra krizové intervence, které je umístěno na Psychiatrické klinice.
