Technicko-provozní náměstek Jiří Pala má v červnu tříleté výroční nástupu do funkce. Požádali
jsme ho, aby trochu zabilancoval, co mu život v naší nemocnici dal…
S jakými představami a plány jste před třemi lety do VFN nastoupil na pozici náměstka TPÚ?
Když jsem se do VFN hlásil, měl jsem úplně jiné představy a plány, které nesouvisely s funkcí technicko-provozního náměstka. Přihlásil jsem se totiž na pozici vedoucího odboru dopravy a zhruba po třech týdnech od své první návštěvy nemocnice jsem seděl v kanceláři u ředitele profesora Feltla. Poměrně dlouho jsme si povídali a já jsem poprvé zjistil, jak velká výzva mě čeká. Za čtrnáct dní od naší společné schůzky jsem nastupoval jako technicko-provozní náměstek. Měl jsem relativně dlouhou dobu se na práci ve VFN připravit a představovat si, co mě asi může čekat. Plán byl jasný. Stabilizovat Technicko-provozní úsek VFN ve všech směrech, především však finančně a personálně.
Co vás v nemocnici hodně překvapilo? V dobrém i špatném…
Představy vzaly za své hned první týden od mého nástupu😊. Přišel jsem z komerční sféry a návyky, které jsem měl, jsem musel částečně změnit a přizpůsobit se systému příspěvkové organizace řízené Ministerstvem zdravotnictví ČR. Tohle beru jako to dobré. Nejsem totiž moc trpělivý člověk a v tomto směru mi to dalo hodně. Dnes si říkám, že vše má svůj čas a to správné přijde v ten správný okamžik. Ale je potřeba tomu samozřejmě pomoci, nic se neudělá samo. Co mě naopak překvapilo v tom špatném slova smyslu, bylo, jak celkově negativně byl vnímán Technicko-provozní úsek napříč celou nemocnicí. Na začátku jsem slyšel ze všech stran, jak něco nejde, nebo že to naši kluci nezvládnou (zedníci, truhláři, zámečníci, instalatéři a další), že se musí volat externí firmy a podobně. Valilo se to ze všech stran. Nemám ve slovníku slovo NEJDE. A vždy říkám, že „kde je vůle, je i cesta“. Snažím se vždy hledat takové řešení, aby to prostě a jednoduše šlo! Bylo tedy potřeba všem ukázat a dokázat, že nic není problém. Po třech letech s radostí říkám, že se plány daří plnit. Personálně je TPÚ stabilní a finanční plán nastavený ekonomickým náměstkem každý rok splníme i s rezervou😆.
Co byla zatím největší výzva?
Těch výzev bylo a stále je spousta. Tou úplně první a největší byla změna myšlení kolegů v TPÚ z TO NEJDE na NAJDEME ŘEŠENÍ a samotného přístupu k práci. Na začátku bylo velmi těžké a složité prosazovat změny, protože každá změna s sebou přináší nejen to dobré, které je vidět s odstupem času, ale hlavně to špatné, které vidíte hned. A mnoho lidí čeká na vaši chybu či špatné rozhodnutí.
Co vás na vaší práci těší?
Tak na tuhle otázku mám jednoduchou odpověď… VŠECHNO. Velmi mě baví ta každodenní rozmanitost. Neumím si představit, že celý den sedím v kanceláři, to by mě zabilo. Jsem aktivní člověk, který je rád mezi lidmi.
Co se vašemu úseku za vašeho působení nejvíc povedlo?
Těch věcí je celá řada, například se nám povedlo nastartovat obměnu vozového parku, který konečně začíná mít parametry 21. století, nakoupili jsme „zatím“ dvě elektrododávky, šest sanitek (na dvě stále čekáme), multikáru, dva vozy na přepravu biologického materiálu, pět nákladních vozidel. Darem se nám s obchodní náměstkyní povedlo do VFN dostat traktor s příslušenstvím, dvounápravový vozík s nosností tři tisíce kilogramů, dvě osobní vozidla a mezirezortním převodem Hondu CR-V jako zásahové vozidlo pro technický dispečink. Letos budeme ještě soutěžit dalších osm elektroaut (čtyři dodávky a čtyři osobní vozidla pro žurnál) a pět sanitních vozidel s dodáním v příštím roce. Daří se nám průběžně obměňovat zastaralé nářadí a zařízení z dob komunismu na jednotlivých dílnách, se kterým tady museli naši kluci pracovat. Vůbec se nedivím, že řada z nich si nosila na práci své z domova…
Vlastními silami se nám povedlo zmodernizovat sanitní dispečink včetně zázemí pro řidiče, které jsme v budově hospodářské dopravy zrekonstruovali. Stejně tak jsme si zrekonstruovali a vybavili technický dispečink. Co beru jako velký personální úspěch, i když pevně doufám, že ne na krátkou dobu, je posila do týmu OEÚ. Začátkem roku se k nám přidal inženýr Oldřich Küchler, který byl dlouholetým ředitelem Technické inspekce ČR a jeho zkušenosti, odbornost a kontakty jsou pro nás k nezaplacení. Má za úkol rozjet ve VFN vlastní revizní oddělení, což se mu úspěšně daří.
Co vás naopak nejvíc naštvalo, že se nedaří (z nejrůznějších důvodů)? A proč?
Stále se mi nedaří k mé úplné spokojenosti stabilizovat a správně nastavit Odbor energetiky a údržby. Je to taková „Achillova pata“ TPÚ.
Udělal jsem vloni na podzim výraznou změnu ve vedení tohoto odboru, vedením byl jmenovaný Lukáš White. Musím uznat, že to vzal za správný konec a pere se se všemi nástrahami velmi statečně a úspěšně. Vedení tohoto odboru je velmi těžké a lidsky složité. Napadá mě v této souvislosti krásná hláška z filmu Černí baroni: „Je treba nam odbornikou.“ V odvětví energetiky naše nemocnice není jako zaměstnavatel příliš atraktivní, takže je velmi těžké najít odborníky na volné pozice, které v odboru aktuálně poptáváme.
TPÚ je velký a profesně různorodý tým. Jaké máte vztahy? Pořádáte i nějaké mimopracovní akce?
Osobně si myslím a jsem čím dál více přesvědčený o tom, že vztahy v TPÚ jsou napříč všemi odbory velmi dobré. Až na pár výjimek, ale při tak velkém počtu lidí, kteří zde pracují, to je normální. Vedoucí odborů si vycházejí vstříc a jsou společně v každodenním kontaktu. Mimopracovní akce pro celý náš úsek není možná, musíme zajišťovat provoz celé nemocnice, ale snažím se alespoň jednou ročně zorganizovat pro vedoucí pracovníky brunch nebo oběd.
Co byste si v nějakém bližším horizontu (rok, dva, pět) přál, aby se TPÚ a vám povedlo?
Hrozně rád bych chtěl začít plánovat, v podstatě cokoliv, a neřešit pouze havárie🤣.
Chtěl bych během dvou let nastartovat přirozenou obměnu vozového parku. Pak v horizontu jednoho roku začít s obnovou nejstarších výtahů, letos se povedou dva (Strahov a urologická klinika). Do dvou let začít rekonstruovat všech 11 trafostanic, máme kvůli jejich stáří v nemocnici velké ztráty elektřiny.
A mým největším přáním (v horizontu pěti let) je kompletní modernizace technického dispečinku, kde by byl CENTRÁLNÍ MOZEK VFN, řízení kamerového systému, EZS, EPS, správy dieselagregátu na dálku, řízení topení, vzduchotechnik a mnoho dalšího.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem spolupracovníkům napříč celou VFN za krásné, i když někdy těžké tři roky, za skvělou spolupráci se všemi klinikami a úseky.
Jiří Pala
Přišel jsem do VFN v roce 2020 z komerčního prostředí, měl jsem na starosti jako generální manažer divizi autobusové dopravy. Ze společnosti jsem odešel na konci roku 2019, strávil jsem tam krásných 7 let. Jsem realista a beru život a věci tak, jak přicházejí. Mezi mé zájmy patří muzika, poslouchám „vypalovačky“ 80. a 90. let a zbožňuji jízdu na motorce. Koníček mám aktuálně jeden veliký a tím jsou mí dva synové (3 a 6 let). S tím starším jsem začal minulý rok chodit na fotbal a mám hroznou radost, že ho to chytlo. Sám jsem aktivně kopal do zhruba 30 let a jeho dědeček je velmi úspěšným fotbalovým koučem, takže mu začíná předávat své mnohaleté zkušenosti z profesionálního fotbalu.
