Pamětní desku Bedřichu Smetanovi odhalila jeho prapravnučka Ing. Gloria Schwarzová. Využili jsme příležitosti a poprosili ji o zprostředkované vzpomínky na slavného hudebního skladatele.
Co se traduje ve vaší rodině o Bedřichu Smetanovi?
V dětství, když mě naši vzali na operu do Národního divadla, řekli mi, že ji napsal můj prapradědeček Bedřich Smetana. Asi jsem to přijala jako zajímavou danost. Nijak dál se to nerozebíralo. V létě, když jsme byli u dědečka v Jabkenicích, jsme šli na návštěvu do Jabkenické myslivny, kde je muzeum Bedřicha Smetany. Tam jsem si ho přiřadila do rodiny. Stále hovořím o vnímání malé holčičky. Pro mě to rozvíjelo představu někoho úžasného – člověka, který psal hudbu a má svoje muzeum.
Jednou mě dědeček vzal na procházku k rybníkům a ukázal mi veliký pařez, na kterém sedával se svým dědečkem Bedřichem Smetanou. Smetana si psal hudební poznámky a můj dědeček Zdeněk Schwarz si hrál s mravenci u pařezu.
Zdědil po něm nějaký potomek hudební nadání?
Pokud vím, tak mnozí z potomků se učili hře na piano. Profesně pak strýc Borek Schwarz, který byl dirigentem a skladatelem hudby v Divadle v Dlouhé, Kateřina Schmidtová, která zpívala v muzikálech, můj syn Michael Mrázek, který zpíval a skládal v několika kapelách žánrovou moderní hudbu.
Jste rozvětvená rodina díky počtu sourozenců Bedřicha Smetany. Pořádáte někdy rodinné sešlosti?
Jsme rozvětvená rodina díky jeho dcerám. Kdysi se rodiny mezi sebou setkávaly. Poslední větší sešlost pro potomky uspořádalo v 90. letech Muzeum Bedřicha Smetany v Praze, kde se také v současnosti někteří setkáváme na hudebních akcích.
Vidíte v potomcích rysy vašeho prapradědečka? A v čem nejčastěji?
Můj pohled je, že je to schopnost dělat to, čemu se věnujeme s chutí, ať je to obor technický, lékařský, fyzioterapie, literární tvorba, hudba či předávání znalostí v odborných kurzech. A máme radost ze života.
P. S. Odpovědi jsou čistě a jenom můj osobní pohled. Ing. Gloria Schwarzová
