Světový den dárců krve jsme opět letos oslavili společně s našimi dárci. Při této příležitosti jsme je pozvali na snídani u stánku před Fakultním transfuzním oddělením. Ačkoliv byl na transfuzce shon, nálada byla příjemná a dárci měli radost, že jsme jim takto poděkovali.
„Světový den dárců krve si každoročně připomínáme 14. června, a to již od roku 2005. V pro nás šťastný pátek třináctého přišlo darovat krev, plazmu, krevní destičky na obě naše odběrná místa 97 dárkyň a dárců krve. Atmosféra v průběhu akce byla velmi příjemná, těšilo nás, že můžeme dárce potěšit alespoň malou snídaní,“ uvedla primářka FTO MUDr. Daniela Dušková, Ph.D. Paní primářka poděkovala všem dárcům krve a krevních složek, kteří pravidelně přicházejí pomoci našim pacientům. Těm, kteří o dárcovství krve teprve uvažují, chce vzkázat: „Přijďte, prosím, darovat krev, v současné době máme kritický nedostatek zásob krve téměř všech krevních skupin, naše zásoby se pohybují od 20 % do maximálně 50 % optimálních zásob a pouze dárci krve tuto situaci mohou pozitivně změnit. Protože stále platí, že krev je nenahraditelná, nedá se nahradit žádným léčivem.“
V letním období se nedostatek dárců ještě prohlubuje. Chybí zásoby krve všech krevních skupin. „Budu moc ráda, když v naší komunitě dárců krve a krevních složek uvítáme mnohé nové. Neváhám poděkovat ani kolegům z PR oddělení VFN, kteří nám s propagací dárcovství ochotně pomáhají,“ dodává primářka Dušková.
Dárci se srdcem na dlani
Pavel Valta: Alespoň jeden zástupce z rodiny by měl darovat krev
Pavel Valta chodí pravidelně darovat krev do našeho Fakultního transfuzního oddělení a má za sebou 72 odběrů. Je dárcem již od roku 1986. První odběr absolvoval ještě v rámci vojny na poliklinice ve Vysočanech. „Pro dárcovství jsem chtěl získat i syna, vzal jsem ho k vám, ale začal kolabovat, tak to neklaplo. Darovat krev je vždycky dobrý nápad, je jí potřeba a nikdy nikdo neví, že kdokoliv z rodiny ji bude třeba potřebovat. Alespoň jeden zástupce z každé rodiny by měl krev darovat.“ Pavel Valta daroval krev i před rokem, kdy jsme rovněž pořádali snídani pro dárce při příležitosti Světového dne dárců krve: „Mihl jsem se ve zpravodajství v televizi, známí mi volali, tak jsem si užil chvilku slávy😊“
Boris Charvát: Mám dobré žíly, takže mohu chodit častěji darovat krevní destičky a další krevní separátory
Před Světovým dnem dárců krve absolvoval Boris Charvát již svůj 86. odběr. Jako mnozí další začal s dárcovstvím už na vojně. Po přestěhování do Prahy odběry nejdříve absolvoval na Vinohradech, ale pak přešel do VFN a naší transfuzce zůstal věrný. „Řekl bych, že mám takový ,morálně dobrý pocit´ a zároveň díky testům získávám informace, že jsem v pořádku. Když se mnou přišla i moje manželka, která je také pravidelnou dárkyní krve, při jedné návštěvě jí volali druhý den, že jí něco zjistili v krvi.“ Díky „dobrým žilám“ se stal vhodným kandidátem pro darování separátorů, což je možné opakovat již po 14 dnech. „Dnes mi brali krevní destičky, jindy darují třeba plazmu. Strávím tady více času než dárci, kteří darují plnou krev. Odběr trvá zhruba hodinu, protože krev se odebírá ve více cyklech, aby mohla projít separací a vrací se zpět do krevního oběhu.“
Viktor Bučo: Z darování krve mám dobrý pocit a nárok na den volna ani nečerpám
S darováním krve se Viktor Bučo setkal již krátce po střední škole, do VFN dorazil na 22. odběr. „Poprvé mě odebrali u Českého rozhlasu, kde jsem darování krve absolvoval v mobilní odběrové ambulanci, pak už jsem začal chodit přímo do VFN.“ K dárcovství ho přivedl kamarád, který daroval pravidelně. „Byl jsem zpětně rád, že jsem s tím souhlasil. Dokonce jsme dostali i fajn odměnu v podobě tašky plné dárků. Byly tam potraviny, stravenka a ještě nějaké drobnosti. Z naší rodiny už nikdo jiný krev nedaruje. Pokaždé mám dobrý pocit, že dělám dobrou věc. Nárok na den volna nevyužívám, vracím se do práce. Oceňuji, že mi hlídají krevní obraz a já tak mám vždy signál, že jsem v pořádku.“
Lucie Benešová: Člověk nikdy neví, kdy to bude potřebovat sám
„Dárcem krve jsem se chtěla stát už v 16 letech, nevěděla jsem, že to ještě nejde. V 18 letech jsem začala darovat plazmu,“ říká mladá sympaťačka, která v den konání naší snídaně pro dárce absolvovala 15. odběr plné krve. První odběr proběhl ve firmě, kde dříve pracovala a kam přišli právě z naší transfuzky. „Jako majitelka krevní skupiny nula pozitivní jsem vyzvala i členy naší rodiny, aby chodili darovat, ale jsou to ,krevní sobci´,“ směje se Lucie. „Každý můžeme někomu zachránit život. Ten, kdo dává, tomu to neublíží až na malý malý vpich. Člověk nikdy neví, kdy to bude potřebovat sám. Pořád se snažím kolegy ve firmě přemlouvat a chceme se dostat do vašeho seznamu firem, kam chodíte odebírat.“
Roman Šveda: V rodině mám nejlepší příklad ve svých rodičích
Roman Šveda měl dobrý příklad ve své rodině: „Oba moji rodiče krev darují. Tatínek dokonce přebíral nějaké nejvyšší ocenění na Pražském hradě. Už jako dítě jsem poznal, že byli darovat, když jsem přišel ze školy a oni byli doma. Za dárcovství také spolu mohli s výhodou jezdit do lázní.“ „Moje babička absolvovala několik operací a vyprávěla nám, jak jí dávali krev a kolik jí potřebovala. To na mě také zapůsobilo,“ říká Roman. Sám začal s dárcovstvím na vysoké škole, pak pokračoval u zaměstnavatele a následně začala chodit na pravidelné odběry k nám. „Zajímám se o to, co s odebranou krví pak dělají. Je to pro můj dobrý pocit,“ říká 26letý dárce s deseti odběry plné krve. Když přesvědčuje k dárcovství kamarády, říká jím, že to někomu pomůže. „Málokdy je pro nás ve zdravotnictví tak snadná cesta, jak přímo a takhle jednoduše pomoci jinému nemocnému člověku.“
Je to přece maličkost, říká Martin Švalec
Martin Švalec je naším pravidelným dárcem a můžete se s ním seznámit ve videu, které jsme s ním natočili při příležitosti Světového dne dárců krve. Stejně jako ostatní dobrovolní dárci vyniká skromností a ochotou pomoci svojí krvi ostatním.
