Herečku a moderátorku Míšu Maurerovou známe jako diváci z divadel, televize i rozhlasu, ale minulý měsíc jsme ji mohli potkat v trochu jiné roli, jako moderátorku Dne zdraví na Karláku. S úsměvem provázela celou akcí a skvěle si rozuměla i s našimi zdravotníky a odborníky. Není divu, pochází totiž z lékařské rodiny, takže k bílým plášťům má blíž, než by se mohlo zdát. V rozhovoru jsme si povídali o jejím vztahu ke zdravotnictví, o tom, jak pečuje o své zdraví, co jí pomáhá zvládat stres, i o tom, co na práci zdravotníků nejvíc obdivuje.
Míšo, jste herečka a moderátorka – jak byste popsala svou profesní cestu a co vás na ní nejvíc baví?
No, nenazvala bych to profesní cestou, spíš nějakou osobní daností, protože jsem vždycky toužila už od malička být na druhé straně od hlediště. Práce mě pořád baví, naplňuje i živí, a i když svoje vlastní tři děti od ní lehce zrazuju, aby si vybraly něco perspektivnějšího a stabilnějšího, tak samozřejmě, i kdyby si vybraly tuhle cestu a byly na ní šťastné, tak je podpořím.
Letos jste opět skvěle moderovala Den zdraví na Karláku. Jaké pro vás bylo setkání s prostředím nemocnice a zdravotníků v trochu jiné roli?
Moc děkuji za pochvalu. Práce mě i podruhé moc bavila. Připadám si užitečná, a že jsem součástí něčeho, co opravdu má smysl. Já si zdravotníků a vůbec lidí, co dělají ve zdravotnictví, velmi vážím a mám k nim přirozený respekt, také proto, že jsem dcera lékaře.
Byla jste někdy v roli pacienta nebo blízkého člověka, který musel čerpat zdravotní péči? Jaký byl váš dojem z českého zdravotnictví?
Čím více cestuju, tím více si českého zdravotnictví vážím a jsem ráda za tu péči a vysoký standard, který se nám poskytuje. Myslím si, že všechno je o lidech, ne o institucích, takže samozřejmě lze narazit i na nějaké nepříjemné, a ne zrovna profesionální přístupy, ale já jsem vždycky měla spíš štěstí a vážím si toho. To, co mi možná na českém zdravotnictví chybí, je určitá propojenost oborů, to znamená nějaká komplexnější péče.
Co vás na Dni zdraví nejvíc překvapilo – buď z pohledu obsahu programu, nebo reakcí návštěvníků?
Mě překvapuje, jak už druhým rokem, co se já účastním, jsou velmi disciplinovaní při stání ve frontách na jednotlivé stánky, kde si nechávají preventivně vyšetřit znaménka, krevní tlak, cukr v krvi a tak dále. A co mě nejvíc překvapilo? Překvapilo mě, že bych čekala ještě větší zájem, když takovouhle možnost lidé mají. To znamená bez doporučení svého obvodního lékaře nebo jakéhokoliv lékaře podstoupit vyšetření, na která se někdy dlouze čeká. Já prevenci považuji za něco, co je nesmírně důležité v rámci zdravotnictví, protože když preventivně budeme kontrolovat svoje zdraví, tak můžeme předcházet nějakým fatálnějším následkům.
Jste známá tím, že máte blízko k tématu zdravého životního stylu – jak o něj pečujete vy sama?
Nejsem úplně militantní vyznavač zdravého stylu, vyznávám hlavně zdravý rozum a taky pohyb, důležitost psychické pohody, to znamená, že kdybych se urputně snažila o zdravý životní styl, tak bych z toho byla trošku ve stresu. A stres a vůbec takové nepříjemné pocity jsou špatným faktorem pro naše zdraví, takže se snažím jíst vyváženě, pokud možno kvalitní potraviny, hýbat se úplně přirozeně, což znamená místo výtahu schody, místo ležení na gauči rychlá chůze a procházka a jóga, kterou mám ráda, prostě udržovat takovou rovnováhu ve všem.
Máte náročné povolání, co vám osobně pomáhá zvládat stres a udržet si psychickou pohodu?
Kdybych byla upřímná, tak říkám, že víno, ale to je samozřejmě dobrý sluha, ale zlý pán. Takže psychickou pohodu mi zaručeně pomáhá udržovat pobyt v přírodě, proto jsem si koupila sad, v něm mám maringotku a je to blízko lesa. Pobyt v něm, v přírodě bez lidí a s knížkou v houpací síti je to, co mě vždycky zaručeně nabije.
Kdybyste mohla poslat nějaký vzkaz zdravotníkům a dalším zaměstnancům nemocnice, co by to bylo?
Byla by to hluboká poklona, respekt a úcta, kterou cítím k tomuhle povolání, které je zároveň i posláním. Myslím si, že respekt je takový všeobecný, že si opravdu vážíme lidí, co dělají ve zdravotnictví, protože víme, že jsou to služby, dlouhé přesčasy, noční práce, a že je to něco, co by opravdu potřebovalo nějaké kvalitní ohodnocení od nelékařského zdravotnického personálu až po ty vědce v oboru medicíny. Myslím si, že základním faktorem je lidskost a nějaký lidský přístup a psychická pohoda na obou stranách, ať už na té pacientské, tak na té straně zdravotníků a lékařů.
A na závěr – na co se teď profesně nejvíc těšíte, co vás čeká v nejbližší době?
Já se musím přiznat, že profesně se nejvíc těším na volno. Jsem úplně normální člověk, který chce trávit čas s rodinou a relaxovat, ale samozřejmě se těším i na nějaké výzvy, které mě čekají po prázdninách. Jednou z nich je být matkou prvňáčka, což znamená stres z přechodu na jinou instituci. To nás čeká spolu s mojí nejmladší dcerkou. Zároveň nějaké profesní výzvy, které zatím nesmím prozrazovat, ale budou se týkat moderování, a doufám, že všechno dopadne tak, jak má. Moje práce mě baví, můj život mě baví a snažím se udržovat si pozitivní myšlení, i když je to v poslední době těžké, ale výrazně to přispívá mému zdraví.
