Vymyslel jsem společenskou hru. Teda vlastně nevymyslel, přiznávám, spíš odpozoroval, ale je dobrá a baví mě čím dál víc. Ta hra se jmenuje “Na Experta”. Pravidla jsou jednoduchá: prostě řeknete nějakou prognózu. Jakoukoli, na libovolné téma. Potom počkáte, jestli se trefíte, aspoň přibližně. A pokud náhodou jo, jste Expert, bravo! Tím získáváte právo se vyjadřovat ke všemu a lidi vám naslouchají a říkají: “no jo, Expert, ten bude mít určitě pravdu”. Úplně do dokonalosti to dovedly sázkové kanceláře, ty se ani neobtěžují s ověřením totožnosti “Experta”. Před fotbalovými zápasy jde vždycky reklama, u které úplně umírám. “Pepa007 v analýze říká: Jablonec má děravou obranu, spadne jim to tam minimálně dvakrát”. Co na tom, že to pak skončí nula nula, Expert se vyjádřil a hotovo. Hrůza.
Asi už je vám jasné, kam mířím. Máme to kolem sebe denně už od jara. Čínský virus a všechno, co s ním souvisí. Kdybych měl víc času, udělal bych si sbírku nejbizarnějších vyjádření “Expertů” ze všech názorových proudů. Nebudu je tady opakovat, sami to určitě sledujete, ono se tomu ostatně ani nedá uniknout. Já žádný expert (natož Expert) nejsem, dělám si obyčejným selským rozumem názor jenom podle toho, co vidím kolem sebe, v práci i mimo ni. A podle toho si rovnám priority.
Prioritou číslo jedna (soukromou) je nenakazit nikoho z mých blízkých, nejenom virem, ale ani zbytečným strachem. A prioritou číslo dvě (pracovní) prostě zvládnout situaci takovou, jaká je. Bez hysterie, ale i bez zlehčování. Normálně, střízlivě, realisticky. Protože ve finále se to stejně jinak nedá. Když jsem teď naposled obcházel kliniky a řešil kapacitu pro kovidové pacienty, bavilo mě to, věřte mi. Protože kliniky samy přicházely s řešeními, možnostmi, variantami. Nikde jsem neslyšel, že něco nejde. A od té chvíle vím, že to dáme.
A taky vím, že nás to společně posunuje někam úplně jinam i pro příští časy. Což je ještě mnohem důležitější.
