Od ledna 2026 fungují ve všech komplexních onkologických centrech koordinátoři onkologické péče. Jejich úkolem je pomoci pacientům zorientovat se v náročném procesu diagnostiky a léčby, ulevit zdravotníkům od části organizační a administrativní zátěže a zároveň přinést do onkologie větší míru lidské podpory. Jak tato role funguje v praxi v naší nemocnici, přibližuje v rozhovoru koordinátorka onkologické péče Martina Tesaříková.
Jakou konkrétní pomoc poskytuje koordinátor onkologické péče pacientům v každodenní praxi?
Koordinátor onkologické péče je především prostředníkem mezi pacientem a lékařem. Onkologické onemocnění představuje zásadní životní zlom a orientace v systému plném vyšetření a navazujících kroků může být pro pacienta velmi náročná. Koordinátor proto poskytuje nejen organizační podporu, ale i empatickou lidskou oporu. Pomáhá zajistit potřebná vyšetření v co nejkratších termínech, propojuje jednotlivé odborníky a je kontaktní osobou, na kterou se pacient může kdykoli obrátit s dotazy či obavami. Cílem je, aby se pacient necítil sám a měl jistotu, že jeho péče je srozumitelná, navazující a kvalitní.
Jak pomáháte pacientovi projít diagnostikou a léčbou rychleji a s menší mírou stresu?
V rámci celého procesu diagnostiky až po vlastní výkon zdravotní péče je zapotřebí, aby pacient absolvoval různá vyšetření a konzultace, nebo aby měl již zajištěnou veškerou potřebnou dokumentaci, např. z jiné nemocnice, kde vyšetření podstoupil. Dá se říci, že pacientovi pomáhám kompletovat jeho výsledky, případně stahuji snímky a výsledky z jiných pracovišť, tak aby byl pacient řádně prezentován v multidisciplinárním týmu. Jakmile dostanu pokyn od ošetřujícího lékaře, vím, jaké číslo vytočit a na koho se obrátit, abych pro pacienta zajistila co nejvhodnější termín. Mám obrovské štěstí, že pracuji v tak skvělém kolektivu, jelikož se vždy s kolegyněmi a kolegy dohodnu, a ještě si s úsměvem popřejeme hezký den. Pacientovi pak už jen zavolám, kdy a kam se má dostavit, sdělím mu základní poučení a veškeré informace zašlu do mailu i s mapkou, kde v areálu konkrétní pracoviště najde, apod. Úlohou pacienta je v podstatě se už jen dostavit včas na vyšetření, dbát pokynů ošetřujícího lékaře a teď částečně už i mých, a pokud přece jen trochu nervy pracují, dělám vše proto, abych dotyčného pacienta nebo pacientku uklidnila, byť třeba jen vlídným přístupem.
V čem se práce koordinátora liší od rolí, které v nemocnici už existují, a jak zapadá do týmu odborníků ve VFN?
Koordinátoři existují ve VFN již nějaký čas, liší se pouze specializací a zaměřením a jsou opravdu nepostradatelnou složkou celého týmu. Nesmírně jsem ocenila jejich snahu mi vše po mém nástupu ukázat a zaučit mě tak, jak si moje profese vyžaduje. Koordinátor onkologické péče je takový chodící diář, asistent, diplomat, improvizátor, ale i detektiv a psycholog. Nejsem k dispozici pouze pacientům, ale snažím se v rámci svojí svěřené kompetence ulehčovat náročnou práci i lékařům, zejména pokud jde o složité administrativní a různě zdlouhavé úkoly.
Máte už první zkušenosti nebo zpětnou vazbu od pacientů či zdravotníků?
Ano, první zpětné vazby už mám – a zatím byly všechny velmi pozitivní. To je pro mě velkou motivací, hnacím motorem a obrovským zadostiučiněním. Funkce koordinátora onkologické péče je nová a stále se vyvíjí, stejně jako moje další vzdělávání v této oblasti. Vždy je co zlepšovat a posouvat dál. Zeptejte se mě klidně znovu za rok. 😊
Co byste chtěla vzkázat kolegům ve VFN, kteří se s koordinátorem onkologické péče budou v praxi setkávat?
Kolegům ve VFN bych chtěla vzkázat, že role koordinátora onkologické péče vznikla hlavně proto, aby byla oporou celému týmu. Všichni máme společný cíl: co nejlepší a co nejefektivnější péči o pacienta. Věřím, že se nám bude dobře spolupracovat a že budeme otevřeně komunikovat o různých tématech a dané problematice. Koordinátor může pomoci přispět k tomu, aby se pacient v systému cítil jistěji a lékař naopak svobodněji od běžné administrativní zátěže.
Proč jste se rozhodla ujmout právě této role a co vás na ní oslovilo osobně?
Pro tuto roli jsem se rozhodla proto, že vnímám, jak zásadní je pro člověka s onkologickým onemocněním pocit, že se v systému neztratí. Onkologická léčba je odborně na velmi vysoké úrovni, ale zároveň je pro pacienta psychicky i organizačně nesmírně náročná. To mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti, kdy jsem již před několika lety byla takovým dobrovolným koordinátorem svému onkologicky nemocnému kamarádovi. Myšlenka, že mohu být tím, kdo propojí jednotlivé kroky péče a současně nabídne lidskou podporu, mi dává velký smysl. Osobně mě oslovila právě kombinace odbornosti a lidskosti, a že se jedná o nový projekt. Lákalo mě být u něčeho nového, co jsem brala i jako určitou výzvu. Věřím, že i drobná pomoc nebo srozumitelná informace ve správný čas může mít pro pacienta obrovský význam, a právě to je pro mě v této práci největší motivací.
