Přečetl jsem si po sobě úvodník, který jsem psal vloni v době, kdy přešla první vlna – tehdy jsem si já blázen myslel, že poslední. A vlastně jsem ho sem mohl hodit úplně beze změny a ušetřit si psaní, možná byste si ani nevšimli. Bylo to v květnu loňského roku, do špitálu tehdy přišel divný post-covidový syndrom, můžeme mu říkat třeba blbá nálada nebo kocovina nebo cokoli si tam sami dosadíte. Místo abychom se radovali, byli jsme všichni divně protivní, otrávení, bez nálady. Včetně mě. A tak si lámu hlavu nad tím, jestli se tomu dá nějak zabránit, případně jak. Protože jsem optimista, snažím se hledat rozdíly proti loňskému roku, a nacházím jich naštěstí docela dost. Za prvé, paradoxně, kvůli mnohem většímu přívalu covidových pacientů, se vlastně tentokrát zapojila skoro celá nemocnice, ne jenom “Covidárium A6”. Za druhé, nikdo (fakt nikdo, to bylo úžasný!) si nedovolil smlouvat nebo říkat, že s tím svinstvem nechce mít nic společného. Tam, kde jsme vloni měli dva tři pacienty na oddělení, a sotva měsíc, jich teď bylo dvacet, třicet, a přes půl roku. Některé kliniky se rozhodly, že z té situace vytěží, když už to tady máme, a zorganizovaly různé výzkumné projekty, klinické studie a tak. Což je, když se nad tím zamyslíte, úplně ta nejlepší reakce, kterou si dokážete představit. Nezměním to, tak si na to zvyknu a vymáčknu z toho maximum. Super! Za třetí, očkujeme jako o život. Fantazie, už jsem to tady chválil. To je určitě velký rozdíl proti loňsku, protože už snad vidíme konec někde ne úplně daleko.
Abychom si rozuměli, nechci z pandemie dělat nějakou idylku. Tvářit se, že pomalu končí, takže všechno dobrý a jedeme dál jakoby nic. Moc dobře si uvědomuji, že ten rok zápřahu na nás nějaké stopy zanechal a ještě zanechá. A taky to, že z lásky a obdivu lidí směrem k nám se hodně brzy stane něco trochu horšího, to už máme taky vyzkoušené. Takže teď hodlám dost energie investovat do toho, aby měli naši lidi, kteří to potřebují, dostupnou psychologickou podporu nebo podobnou péči tohoto typu. Abychom zaměstnancům nabídli i něco víc než jenom přednost ve frontě do lékárny. Abychom tu očekávanou kocovinu letos zmírnili nebo třeba i úplně vynechali.
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
