Dal jsem nedávno nějaký rozhovor do rozhlasu. Nic extra objevného, pořád víceméně stejné řeči dokola. Přišla řeč i na rozvoj nemocnice, tak jsem vyprávěl o komunikaci s památkáři, generelu rozvoje, plánech a tak. Redaktorka poděkovala, rozešli jsme se v klidu, bylo to docela fajn. Druhý den mi volala, že prý jí telefonoval jeden velmi vážený pan profesor (který mimochodem kdysi ve VFN pracoval) a rozhořčeně jí sděloval, že vůbec nechápe, co jsme to tam mleli za blbosti. Že Karlák se už dávno měl zavřít, že to je úplně nesmyslná nemocnice na nesmyslném místě a vůbec. Hrozně mě to naštvalo, jednak co se do toho jako montuje a jednak co to vede za kecy!? Když jsem se uklidnil, došlo mi, že to je vlastně super. Že když někoho štveme, asi se tady děje něco, co někomu jinému stojí za pozornost nebo rozčílení. Že by bylo mnohem horší, kdyby nás všichni ignorovali, protože nikomu nestojíme za řeč. Takže ve finále jsem byl vlastně spokojený.
A musím toho pána upozornit, že důvodů ke vzteku bude mít v dohledné době víc než dost. Budeme investovat a modernizovat, posune nás to hodně dopředu. Velké peníze půjdou do intenzivní péče, do laboratoří, do patologie, pořídíme operačního robota, vybudujeme hybridní sál na kardiochirurgii, obnovíme přístrojové vybavení nukleární medicíny, reorganizací polikliniky uděláme víc prostoru klinikám, které se tam tísní, a přitom mají obrovskou výkonnost (hematologie, onkologie, RS centrum, kardiologie). Jsme těsně před získáním souhlasu se stavbou nového pavilonu místo staré A7. A na kvantum dalších věcí jsem zapomněl. Teda vlastně nezapomněl, ale nevešlo by se mi to sem…
A možná někoho štveme i tím, že to tady ani z pohledu zaměstnanců není úplně na zrušení, co říkáte? Po první ceně za spokojenost zaměstnanců v loňském roce teď máme další zářez. Jsme mezi pěti nejaktivnějšími účastníky projektu Do práce na kole v celé ČR! To mi přijde stejně úžasné jako investice atd., protože to znamená, že tahle nemocnice žije (možná někdy až mocJ)!
Zkrátka si myslím, že ten nejmenovaný pan profesor bude mít v budoucnu ještě hodně příležitostí se rozčílit. Co se dá dělat, no…
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
