Vybrat si správný časopis, kde uveřejnit výzkumné výstupy, je důležitou součástí vědecké práce. Zejména pro začínající autory to může být obtížné i s ohledem na predátorské časopisy, které situaci ztěžují a znepřehledňují.
S myšlenkou otevřené vědy se výsledky výzkumu otevírají zájemcům v podstatě bez omezení. Náklady na uveřejnění odborného článku se tím přesunuly na samotné autory. Toho ovšem využívají vydavatelé pseudovědeckých publikací, kteří vybírají autorské poplatky za vydání. Cílem těchto predátorů, jak se jim říká, je pouze zisk bez ohledu na výsledek.
V čem jsou predátorské časopisy problematické?
Predátorský časopis se snaží působit jako renomovaný vědecký časopis. Ale protože potřebuje získat co nejvíce článků, nemůže splnit slibované. Publikované informace neprocházejí kvalitním recenzním řízením, které by mohlo odhalit chyby nebo zpřesnit vysvětlení dosažených výsledků. Často autor nemá kontrolu nad poslední verzí textu. Komunikace s vydavatelem bývá později obtížná. I když to časopis slibuje, není indexován v rejstřících, které před zařazením zkoumají kvalitu časopisu, jako například Web of Science, Scopus, Medline. To má vliv na citovanost a hodnověrnost zveřejněných závěrů. Pro autora není cesty zpět, pokud zjistí pozdě, že publikoval článek v predátorském časopise. Znamená to, že již nemůže poslat článek do prestižního vědeckého periodika a zároveň si ztíží evaluaci své vědecké činnosti. Dostává se také do rozporu s etickým kodexem Univerzity Karlovy.
Jak poznat predátora?
Jeho odhalení může být na první pohled složité. Je potřeba trochu detektivního pátrání. Závažné znaky predátorského časopisu jsou: krátké recenzní řízení do čtyř týdnů, vymyšlená afiliace, stejná redakční rada pro celé portfolio časopisů nebo uvedení fiktivních členů rady. Časopis může prohlašovat, že články jsou zveřejněné pod Open Access, a přitom vyžadovat poplatek za přístup. Častým jevem je uvádění nepravdivých tvrzení o indexaci časopisu, přiděleném impakt faktoru nebo smyšlené metriky (např. International Scientific Indexing). Mohou být uváděny formální indexy, jejichž cílem není kontrola odborné úrovně časopisu, například Google Scholar nebo CrossRef/DOI. Problém je i to, že predátoři často napodobují názvy důvěryhodných časopisů. Například International Journal of Oncology Science připomíná název International Journal of Oncology nebo Global Journal of Medicine and Public Health může být zaměněn s Evolution Medicine and Public Health indexovaný Web of Science.
Jak se vyhnout predátorům?
Iniciativa #vimkdepublikuji uvádí tři konkrétní kroky: Přemýšlím-Prověřím-Publikuji. Po výběru časopisu, který se zdá důvěryhodný, je potřeba si ho následně také ověřit. Nejjednodušší způsob je zeptat se kolegů, kteří v něm již publikovali. Pokud uvádí vydavatel impakt faktor, musí být časopis uveden v databázi Journal Citation Reports ve Web of Science. Zároveň je dobré prostudovat webové stránky časopisu, najít jméno vydavatele a zkontrolovat adresu společnosti. Je adresa pravdivá? Podezřelé je pouhé uvedení P. O. Boxu nebo neexistující adresa (tu lze ověřit v Google Maps). Je uveden systém recenzního řízení? Neprotiřečí si licenční a autorské podmínky? Jsou informace o indexaci časopisu pravdivé? Podobně jako predátorské časopisy mohou fungovat i některé konference nebo vydavatelé open access monografií. Častým znakem je nátlaková konverzace nebo nabídky na publikování závěrečné práce (např. Lambert Academic Publishing). I když to může být lákavé, autor se vzdá možnosti publikovat výsledky u seriózního vydavatele. Opět platí, že práce bude mít málo čtenářů v poměru s vysokými náklady a autor navíc ztratí důvěryhodnost.
Ilona Trtíková, Ústav vědeckých informací 1. LF UK a VFN
Potřebujete poradit nebo ověřit kvalitu časopisu? Obraťte se emailem na openscience@cuni.cz. Případně https://openscience.cuni.cz/
