Risk, který se vyplatil!

Vloni v srpnu nastoupilo na II. chirurgickou kliniku kardiovaskulární chirurgie VFN deset sester a dvě sanitářky z interního oddělení Strahov na roční výpomoc. Po letech se tak podařilo v naší nemocnici znovu otevřít cévní oddělení. To se rovnalo téměř zázraku, ovšem ten pokračuje dál…

„Snažili jsme se oddělení otevřít několikrát, ale marně. O dobré sestry je nouze a náš obor není zrovna snadný,“ vzpomíná vrchní sestra Bc. Klára Maternová na dobu před a pokračuje: „V roce 2020 se díky ochotě pana primáře Vladimíra Polakoviče, vrchní sestry Zuzany Žílové a podpoře vedení naší nemocnice (ředitele prof. Feltla a náměstkyně Mgr. Dity Svobodové) podařilo domluvit, že nám přijdou na rok pomoci strahovské sestřičky. Mělo to logiku, znali jsme se navzájem, spolupracovali jsme při péči o některé naše pacienty. Jsou to velice zkušené sestry, stabilní tým. Vloni v létě nastoupily k nám na kliniku spolu se svou staniční sestrou Bc. Gabrielou Duřtovou a postupně jsme u nás začali otevírat lůžka na cévním oddělení.“

Byl to risk, ale věřila jsem, že to vyjde
„Chtěla jsem, aby sestry získaly jistotu, měly čas a prostor se v problematice chirurgického oboru zorientovat, proto jsme nespěchali,“ vysvětluje loňský start oddělení K. Maternová. „Nemám ráda dělení sester podle oboru, sestra je buď dobrá a zvládne vše, nebo špatná a má naopak problém úplně se vším. Byl to ale veliký risk nejen od naší kliniky, především však od vedení nemocnice, jak si sedneme, jak se u nás bude sestrám líbit, jestli se nebudou chtít vrátit na Strahov předčasně nebo odejít z VFN úplně… Jsem na klinice s malou přestávkou od roku 1996, je to moje srdeční záležitost a projektu jsem věřila, mám v povaze nebát se risku a velmi často sázím vše na jednu kartu. Neříkám, že bylo všechno zalité sluncem, ale postupně jsme se všichni sžili. Po častých diskuzích a mnohdy rozdílných názorech jsme vždy našli společnou cestu.  Se staniční sestrou se mi spolupracuje velmi dobře a myslím, že už si i zvykla na mou přímost i divočejší, netrpělivou povahu. Vždy je to o vedoucím pracovníkovi, ten musí být tmelem i autoritou, zvlášť na chirurgii to jinak ani nejde,“ konstatuje Klára Maternová.

Je na každém, aby se rozhodl, kde je mu dobře
„Sestry a sanitářky se rychle zapracovaly, spokojenost byla oboustranná, ale stejně pro nás bylo obrovské překvapení, když po pár měsících za mnou samy přišly, že chtějí zůstat na trvalo i s dalšími členy týmu, kterými jsme postupně doplnili kolektiv. Rozhodně to nebylo tím, že bych za nimi chodila a přemlouvala je, to nikdy nedělám. Všichni v práci trávíme tolik času, že je na každém, aby se rozhodl, kde chce pracovat a kde je mu dobře. Troufnu si říct, že jsem nikdy neslyšela, aby zůstal celý přesunutý tým, který navíc ani nebyl oborově podobný…,“ má radost vrchní sestra.

Největší výzvou po nástupu byly dovolené
„Náš tým byl rozdělený půl na půl,“ hodnotí situaci z druhé strany staniční sestra Bc. Gabriela Duřtová a vysvětluje: „Interní sestry, které na chirurgii šly s tím, že se na rok převtělí a zase se vrátí k interně, a my ostatní, které jsme s chirurgií měly zkušenost. Práce je to zajímavá, jsme daleko samostatnější, na interně nám byl lékař neustále k ruce, tady ho vidíme ráno, probereme, co potřebujeme, a po vizitě už jde na sál… Největší výzvou po nástupu ale stejně byly dovolené,“ směje se Gabriela Duřtová. Sestry a sanitářky nastoupily navíc v srpnu, kdy se zaměstnanci střídali na dovolených, takže se všechno učily za pochodu. „Už po velice krátké době jsme se všechny, včetně skalních interních sester, rozhodly tady zůstat…,“ dodává Gabriela Duřtová.

Ten kolektiv je naprosto skvělý…
Má jasno primář kliniky doc. MUDr. Tomáš Grus, Ph.D., a vysvětluje: „Sestřičky jsou samostatné, mají drive se vzdělávat, jít dál. Žádná rutina. I když ošetřující lékař po vizitě odejde na operační sál, snažíme se všichni, kdo neoperují, sestřičkám na oddělení pomáhat. Jsou pro nás cenné z mnoha důvodů. Cévní chirurgie je mimo odborného hlediska zajímavá také z hlediska ekonomického. Nově nyní provádíme na naší klinice hybridní výkony, což je i celosvětový trend, který minimalizuje trauma pro pacienta a umožní obvykle komplexní vyřešení cévní patologie. Jak jsem už řekl, tyto výkony jsou pro kliniku ekonomicky velmi zajímavé. Jednak z pohledu dobrého ohodnocení pojišťovnou a také tím, že jsme schopni jich udělat zhruba dvakrát více vzhledem k podstatně menšímu operačnímu traumatu pro pacienta, s čímž také bezprostředně souvisí i významné zkrácení doby hospitalizace. Ekonomicky se tak můžeme velmi přiblížit kardiochirurgickým výkonům. Na II. chirurgii se ročně odoperuje přes 500 kardiochirurgických výkonů a kolem 1000 cévních operací.“

Odpadl tlak na lůžka a dlouhé čekání na cévní operace
„Před otevřením cévního oddělení jsme pro tyto pacienty vyčlenili pokoje na kardiochirurgickém oddělení, kde byl ale velký tlak na lůžka, což s sebou přinášelo výrazné prodloužení čekací doby na cévní operace. Bylo to stresující pro všechny zúčastněné – každodenní rozhodování, jaká operace má přednost, kterou odložit, koho už propustit, koho ještě nechat hospitalizovaného. Většinou však bylo nutné preferovat srdeční operace, čímž cévní chirurgie na klinice do jisté míry trpěla,“ komentuje primář Grus. I odborná stránka cévní chirurgie je však nesmírně zajímavá! Klinika nabízí kompletní portfolio cévních operací od varixů po složité výkony na tepenném a žilním systému včetně cévních transplantací. „Sestřičky ze Strahova nám umožnily otevřít 13lůžkové oddělení, čímž máme větší obrat cévně chirurgických a na základě neustále se rozvíjející odbornosti sester můžeme na oddělení směrovat stále složitější cévně chirurgické výkony,“ pokračuje v pozitivech primář Grus a vypočítává: „Díky zásadní podpoře vedení nemocnice, které zajistilo nové technologie, se začali na kliniku opět vracet mladší pacienti, kteří dříve podstupovali operace jinde. Nyní operujeme kromě sedmdesátníků, osmdesátníků i podstatně mladší pacienty. Postupně se zvyšuje počet výkonů, složitějších a komplexních, a stoupá i prestiž pracoviště mezi odbornou veřejností.“

Ze Strahova přišla kolegiální a nezištná pomoc
„Já bych ještě chtěla zmínit skvělou spolupráci se Strahovem. Primář a vrchní sestra nám poskytli sestry, pochopili situaci a jejich výpomoc byla úplně přirozená,“ oceňuje Klára Maternová a dodává: „Měli vzájemně hodně blízké vazby a určitě pro ně bylo smutné, když se celý tým rozhodl zůstat s námi na chirurgii, ale nesli to velmi sportovně a dodnes naše vztahy zůstaly přátelské. Je to v dnešní době obdivuhodné, žádné soupeření, nelibost, jsme za to vděční. A navíc my jsme tímto získali stabilní týmy sester na obou odděleních kliniky, je na nich vidět, že je práce baví, a doufám, že to tak dlouho vydrží!“