Marina Mašková, DiS., stála u zrodu laboratorní diagnostiky SARS-CoV-2 během první vlny koronavirové pandemie. Nebála se nákazy, naopak se naučila diagnostiku. V laboratoři strávila dva týdny včetně víkendů v kuse. Během druhé podzimní vlny se při otevření odběrového místa ve VFN přihlásila jako dobrovolnice na provádění odběrů. Stala se další vítězkou Zaměstnance roku 2020, tentokrát v kategorii Zdravotník – nelékař.
Jak jste se dostala do VFN?
Naši nemocnici jsem si vybrala náhodou. V roce 2016 jsem studovala 1. ročník VOŠ v Ústí nad Labem kombinovanou formou, a pokud nepočítám brigády, byla jsem bez práce. Do laboratoře mě to táhlo vždycky, proto jsem chtěla získat práci v oboru. Na severu Čech, kde jsem žila, byla maturita málo. Pro dosažení svého snu jsem se rozhodla odstěhovat do Prahy, kde jsem odeslala životopis právě k nám do nemocnice. Nejdříve mě přijali na fakultní transfúzní oddělení, po delší době čekání se mi ozvala vrchní laborantka paní Zemanová z mikrobiologie, a jelikož mě mikrobiologie na škole bavila, bylo rozhodnuto, kde budu pracovat. Daří se mi současně i studovat laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví na Vysoké škole svaté Alžběty v Bratislavě.
Kdo je pro vás inspirací?
Moji rodiče. Před mnoha lety se se mnou a mými sourozenci přestěhovali z Kazachstánu do pro ně absolutně neznámého Česka. Začátky byly podle jejich slov opravdu těžké, ale dokázali tady zůstat. Dokázali, že možné je vše, když člověk usilovně bojuje a nevzdává se. Na pracovišti je to pan doktor Závora a paní primářka Adámková. Kdykoliv je s čímkoliv problém, je na ně spoleh, všechno rychlostí blesku vyřeší, a tak laboratoř funguje bezchybně.
Při nominaci uvedla paní docentka Adámková vaše obrovské pracovní nasazení a zájem. Co vám loňský rok profesně dal?
Práce v laboratoři byl vždy můj sen. Tato práce mě moc baví, proto, když mám možnost se něco nového naučit, tak jsem moc ráda. Dřív jsem pracovala „pouze“ s bakteriemi a loni, když vznikala pandemie, jsem přece nemohla zůstat pozadu. Strašně mě zajímala diagnostika. Profesně jsem si rozšířila obzory, dokážu se téměř hned přizpůsobit novým metodám či jiným novinkám, které jsou u nás čím dál častější. Toho všeho si velmi cením a ze svých nově získaných zkušeností budu čerpat dál.
Co pro vás bylo naopak zklamáním, s čím jste musela nejvíc bojovat?
Já a moji kolegové se vždy snažíme, aby výsledky byly v co nejkratším čase, někdy i za cenu zrušeného oběda. Bohužel ne vždy se to podaří, tak někteří musí čekat na výsledek trochu déle. Proto mě mrzely telefonáty do laboratoře, kde na druhé straně telefonátu byli značně nepříjemní lidé s otázkami typu „kdy bude výsledek?“. Taky internetové hoaxy mi přišly dosti úsměvné. Například že odběrové sady jsou již napuštěné covidem, že laboratoř potřebuje co nejvíce pozitivních, aby dostávala příplatky… Zklamáním bylo, že nás vidí společnost takhle, my jsme naopak rádi, když je pozitivních jedinců málo.
Abych pravdu řekla, nejvíc jsem musela bojovat se spánkem a časem. Laboratoř už jsem jeden čas pomalu vnímala jako svůj domov, protože jsem tu byla od rána do večera a domů jsem se chodila pouze vyspat na pár hodin.
Co vám lidsky dala zkušenost s Covidem-19?
Že si jsme všichni rovni. Každý může onemocnět. I zcela zdraví lidé mohou onemocnět a mít těžký průběh. Nikdo nemá záruku bezinfekčnosti. Proto je také potřeba si vzájemně pomáhat, tato pandemie krásně dokázala, protože i lidé, kteří pracují mimo zdravotnický obor, nám zdravotníkům pomáhali, a nejen zdravotníkům. Třeba dobrovolníci, kteří chodili nakupovat důchodcům a nemohoucím. Takovým lidem jsem vděčná.
Jaké máte profesní plány do dalších let? Čemu byste se chtěla věnovat?
Určitě bych chtěla získat atestaci v oboru mikrobiologie. Dále bych ráda dostudovala vysokou školu, ale určitě i do budoucna bych ráda zůstala v laboratoři a dále zdokonalovala své pracovní zkušenosti.
Co vám dokáže udělat radost a jak relaxujete?
Moc ráda cestuju. Snažím se vycestovat i jen na pár dní, tak si nejlépe vyčistím hlavu. Ráda sportuji, dělala jsem kickbox, který jsem milovala, nebo břišní tance. To bohužel během pandemie moc nejde, proto jsem si o volných chvilkách dopřávala procházky nebo setkání s blízkými.
