Obor geriatrie se za čtyřicet let svojí existence v Čechách výrazně posunul dopředu. K tomu přispívají odborníci z Geriatrické kliniky VFN v Praze a 1. LF UK, jejíž přednostkou je profesorka Eva Topinková, která v prosinci 2021 obdržela od ministerstva školství Cenu Františka Běhounka za propagaci a popularizaci české vědy v evropském výzkumném prostoru. Špičková vědkyně je nejen významnou představitelkou české gerontologie a geriatrie, ale také vysoce mezinárodně uznávanou osobností gerontologie evropské.
Vědecký tým geriatrické kliniky se pod jejím vedením podílel na řešení celkem deseti velkých evropských grantů v rámcových programech EU pro výzkum a inovace. Odborné práce profesorky Topinkové mají vysoký publikační ohlas, ve svém oboru je nejvíce citovanou českou autorkou. Její mimořádný přínos k popularizaci oboru gerontologie a geriatrie zahrnuje také přednáškovou a vzdělávací činnost včetně význačných pozic ve významných gerontologických evropských společnostech, což znamená i posílení povědomí o české gerontologické komunitě. Zajímalo nás více, a tak jsme se zeptali přímo paní profesorky Topinkové.
Kam se obor geriatrie v současnosti ubírá?
Přestože v příštím roce budeme slavit 40 let od formálního ustavení oboru u nás, je stále oborem mladým. Po dlouhou dobu patřila k oboru geriatrie především lůžková základna léčeben dlouhodobě nemocných, což negativně ovlivnilo celkové vnímání oboru na medicínsko-ošetřovatelském pomezí. To se však v současnosti mění, vznikají lůžka akutní geriatrie, nové geriatrické ambulance. Obor se zaměřuje na prevenci a včasnou diagnostiku, a to například na časný screening kognitivních poruch, malnutrice, vyšetření k prevenci pádů a sarkopenie (pozn. redakce − úbytek svalové hmoty a síly spojený s pády, zlomeninami apod.), poruch mobility a zdravotních omezení a hendikepů.
Daří se také rozvíjet vědeckou činnost a zapojovat česká pracoviště do mezinárodních výzkumných projektů. Starší nemocní jsou ve větší míře zapojováni do klinických studií, což nám umožňuje získávat vědecké důkazy o účinnosti a bezpečnosti léčebných postupů u populace starší 70 a 80 let. V interní medicíně se to týká například léčby hypertenze, srdečního selhání, podávání statinů a antikoagulancií (léčby srážlivosti krve).
Na jakých projektech a vědeckých tématech jste v posledních letech pracovali?
Vědecky nejplodnějším projektem s více než 40 publikačními výstupy s IF byl evropský projekt SHELTER sledující velkou kohortu 5000 pacientů v dlouhodobé péči v 8 evropských zemích. Projekt zejména upozornil na nejčastější klinické problémy seniorů v rezidenčních zařízeních. Naše pracoviště analyzovalo farmakologickou léčbu a upozornilo na časté problémy geriatrické farmakoterapie, jako jsou polyfarmakoterapie, nadužívání psychofarmak, především antipsychotik, nebo užívání léčiv nevhodných pro seniory. Účastnili jsme se také tří velkých evropských projektů zaměřených na studium seniorské křehkosti a sarkopenie (projekty SPRINTT, MIDFRAIL nebo MPI-AGE).
Z výsledků vyplynulo, že při rozhodování o vyšetřování a léčbě je potřeba přihlížet k velké heterogenitě seniorů. Léčbu proto musíme modifikovat a v některých případech od ní odstoupit s ohledem na stupeň křehkosti, kognitivní postižení a limitovanou délku dožití. Právě geriatrie v posledních letech navrhla a ověřila metody, které umožňují geriatrické pacienty objektivně klasifikovat a stratifikovat podle výše individuálního rizika a případně intervenovat, aby se toto riziko snížilo.
Na čem pracujete v současnosti?
V rámci evropské observační studie pod projektem EUROSAF ověřujeme účinnost a bezpečnost antikoagulační léčby u pacientů s kardiologickými problémy (fibrilací srdečních síní). Analyzujeme také výsledky mezinárodní observační studie MPI-COVID-19 týkající se pacientů 65+ hospitalizovaných s onemocněním COVID ve VFN Praha a několika dalších zemích. Dále probíhá projekt sledující efektivitu časné postcovidové rehabilitace u geriatrických pacientů (mezinárodní studie EU-COGER).
A jak covid-19 zasáhl do života seniorů?
Kromě větších zdravotních rizik, těžších průběhů a vyšší mortality starších pacientů v předcházejících vlnách zasáhl významně do života seniorů lock-down. Omezení sociálních kontaktů a zákaz návštěv nejbližších rodinných příslušníků měly negativní vliv na pacienty hospitalizované na naší klinice i na seniory v domácím prostředí nebo v zařízeních sociální péče. Podle epidemiologických výzkumů narostla ve starší populaci i psychiatrická nemocnost. Na druhou stranu epidemiologická omezení zvýšila zájem seniorů o informační technologie, naučili se používat mobilní technologie a komunikovat online. Z pohledu zdravotní péče bohužel došlo ke zhoršení dostupnosti některých zdravotních služeb, především u neakutních onemocnění, což může u chronických chorob vést k progresi postižení.
Profitují senioři z vakcinace?
V případě vakcinace proti SARS-COV 2 je odpověď jednoznačná. Zejména u předomicronových vln snížila vakcinace počet onemocnění a jejich závažnost. Myslím ale, že veřejnosti nebyla dobře interpretovaná skutečnost, že nižší nebo krátkodobější imunita starších osob neznamená selhání vakcíny, ale pouze reflektuje obecně známý fakt klesající imunity ve vysokém a vyšším věku (imunosenescence). To ostatně vidíme i u jiných očkování. V souvislosti s covidem však ustoupila do pozadí potřeba očkovat proti jiným chorobám – u seniorů konkrétně proti pneumokokům, chřipce, herpes zoster (virus způsobující plané neštovice a pásový opar) nebo například proti klíšťové encefalitidě. Tato očkování je třeba nadále zdůrazňovat.
