Pohled studenta 5. ročníku 3. LF UK Gabriela Piskally, který žije s odběrovým centrem Na Bojišti už od začátku…
Jak jste se k této práci dostal a proč jste si ji vybral?
K práci jsem se dostal díky FB stránce VFN, tehdy v létě 2020 jsem hledal nějakou brigádu, která by zároveň byla spojená s pomocí v době pandemie, a tohle mi přišlo jako ideální. Jsem z Prahy a do budoucna bych v Praze rád pracoval, proto poznat velkou pražskou nemocnici i jinak než jen jako medik na praxi či při výuce mi připadalo jako skvělá zkušenost.
Co vás na té práci baví nejvíc?
Vlastně řešit různé problémy (pokud teda nejsou takové, že se přes vás valí a vy s tím nic neuděláte) a neobvyklé situace. Dodnes si pamatuji, jak jsem se snažil dovolat na armádní hygienu do Hradce Králové přes ministerstvo obrany, protože klient měl nějaké nesrovnalosti v žádance a pojišťovna by test neproplatila.
Jak se testování za téměř dva roky, co OC funguje, vyvíjelo? Co bylo na začátku nejtěžší?
Vývoj je podle mě obrovský, ze začátku bylo vše v polních podmínkách (stan, materiál, postupy), nikdo nevěděl, co čekat, jak to bude fungovat, kolik lidí bude chodit. Nyní máme, troufám si říct, stabilní zázemí, a i v rámci nemocnice si myslím a vnímám, že jsme již bráni jako její stabilní součást. Vytvořili jsme si vlastní postupy, interní fungování a stabilní tým lidí. Myslím si, že je velikou výhodou, že jsme si všichni věkově blízko, pružně komunikujeme a díky sociálním sítím jsme schopni doslova ze dne na den měnit směnu, když někdo onemocní nebo reagovat na stále se měnící pravidla testování.
Ze začátku bylo, teda aspoň pro mě určitě, naučit se pracovat s NIS, dělat administrativu a všechno s ní spojené, zažít si různé problémy s ÚZIS a případně řešit i jiné problémy. Nyní již máme v kolektivu hodně lidí, kteří velmi dobře rozumí tomu, co děláme a jak to děláme, a pro nováčky, co přišli po nás, je zaučení úplně hladké.
Co vás štve? Nějaké nepříjemné zkušenosti?
Mám rád práci s lidmi, ale vadí mi, když se k nám chovají tak, jako bychom všechna opatření vymýšleli my a mohli za celý covid.
Co kolegové medici, jak se vám všem společně pracuje a jak na tuhle zkušenost budete vzpomínat?
Abych byl zcela přesný, v OC je nás i spousta „nemediků“ na administrativu, bez nich bychom to těžko zvládali. Myslím si, že takový kolektiv, jaký máme, nám může leckdo závidět, většina jsme si věkově velmi blízko, většina jsme stejného zaměření a tím nemyslím jen studium medicíny, ale obecně studenti VŠ (a skvělí jsou i ti, co nestudují 🙂) a proto není problém najít společnou řeč, pochopit, že někdo má zkoušky a musí se učit … Podle mě si většina z nás, já tedy určitě, odneseme velmi příjemnou zkušenost s prvním skutečným trvalejším zaměstnáním a budeme ji moct uplatnit i v praxi. Protože medicína není jen o čtení knih a znalostech nemocí, ale taky o komunikaci s lidmi, s kolegy, se zdravotní pojišťovnou, prací s nemocničními systémy a toho všeho si užijeme v OC opravdu hodně.“
