Naše II. chirurgická klinika – kardiovaskulární chirurgie slaví letos 100. narozeniny. Ustanovena byla 1. dubna 1922 a její založení tehdy inicioval prof. Rudolf Jedlička. Náplní její činnosti byla zprvu především břišní chirurgie a traumatologie, dnes poskytuje klinika vysoce specializovanou péči v celém spektru kardiochirurgických a cévních výkonů. Jak se klinika během své historie proměnila a jaké slaví úspěchy nám prozradil její přednosta prof. MUDr. Jaroslav Lindner, CSc.
Jakými zásadními proměnami již klinika za dobu své existence prošla?
Na klinice jsem už 39 let. Zažil jsem deset ředitelů, reorganizaci i stěhování klinik. Jako nejzásadnější proměnu bych určitě zmínil samotné směřování kliniky. V prvních letech se zakladatelé kliniky snažili dělat obor chirurgie v co největším rozsahu, aby pokryli co nejvíce chorob a ošetřili co nejvíce pacientů. Následně se ale změnil směr odborností. Začala se tu prolínat intenzivní kardiologie a kardiochirurgie, změnila se cévní chirurgie. Po celou dobu ale kliniku spojovala otevřenost a spolupráce se všemi obory. Přestože se specializujeme kardiovaskulárně, spolupracujeme i na ECMO programu, léčbě onkologicky nemocných při perfuzích končetin, máme řadu unikátních programů založených zejména na spolupráci s kardiologií a klinikou KARIM.
Kdo byl pro vás v oboru největší inspirací, učitelem nebo vzorem?
Největším učitelem byl pro mě docent Krušina, zástupce tehdejšího přednosty kliniky profesora Otto Linharta. Naučil mě základní operační techniky. Vzorem pro mě byl i učitel cévní chirurgie na stáži v Edinburghu. Když jsem se tehdy vrátil zpět do VFN, klinika se právě profilovala na kardiovaskulární a přednosta profesor Vaněk mi řekl, že o mě jako cévního chirurga nemá zájem, že potřebuje kardiochirurga, na kterého jsem ale příliš starý. V té době mi bylo asi 38 let. Chtěl jsem mu dokázat, že to zvládnu, a on sám mi nakonec umožnil odjet do USA do Houstonu, kde jsem se na špičkovém pracovišti učil od těch nejlepších. Tito lidé mi dali v osobním rozvoji asi nejvíc.
Mohl byste zmínit největší úspěchy kliniky?
Jsou to naše unikátní programy a otevřenost ke spolupráci s ostatními obory. Příkladem je pacientka s těžkou plicní hypertenzí, kterou mohla zachránit jen transplantace plic. Aby se dožila operace, nemohla být na standardním ECMU, museli jsme jí zavést umělou plíci. Pro řadu pracovišť by to byl nepochybně problém, my jsme ji chtěli pomoci, hledali jsme, kde ve světě takový výkon už provedli, a nakonec jsme se spojili s profesory z Regensburgu. Operace se i přes komplikace podařila a celý případ skončil happy endem. Spolupracujeme také s onkology a máme program perfuzí končetin pro melanomy a sarkomy. V posledních letech nám posílají pacienty z prestižních center, například z New Yorku. A musím zmínit i unikátní program chirurgické léčby sekundární plicní hypertenze. V roce 2003 jsme se na to jeli s kolegy poprvé podívat, báli jsme se, že to nedáme dohromady, měli jsme staré CT, žádné centrum u nás tehdy neexistovalo. Devadesát procent pacientů tehdy umíralo do pěti let. Nyní máme za sebou přes 400 operací, jsme jediné pracoviště v Česku, které tyto operace provádí, a operujeme i pacienty ze Slovenska, Rumunska a dalších států.
Jak vidíte kliniku za 50 let?
Abychom byli i nadále konkurenceschopní a představovali stále jedno z předních vysoce specializovaných pracovišť, budeme muset na klinice vybudovat hybridní sál. V současnosti provádíme operace na katetrizačních sálech, pro většinu standardních výkonů to stačí, ale u některých pacientů už to bude problém. Navíc abychom mohli být třeba aortálním centrem a mohli ošetřovat všechny pacienty s výdutěmi, je pro nás takový sál do budoucna nezbytný. Jeho benefitem je to, že můžete operovat na kvalitním rentgenovém sále, kde si můžete kdykoli udělat rentgen nebo CT, nemusíte pacienta nikam převážet a zákrok tím komplikovat. V budoucnu se náš obor navíc posune k ještě vyšším věkovým hranicím pacientů. Lidé žijí sice déle, ale mají zároveň více chorob, což nás už dnes nutí k méně invazivním technikám s co možná nejmenší zátěží pro pacienta a nejkratším časem stráveným v nemocnici. Na spadnutí je u nás už historicky první implantace mitrální chlopně, kterou budeme provádět ve spolupráci s kardiology.
Co byste popřál klinice do budoucna?
Aby potkala co nejméně lidí, kteří jí chtějí škodit a co nejvíce lidí, kteří jí budou chtít do života pomoci. Přeji jí hromadu úspěchů, aby si udržela nadále dobré jméno, poskytovala zdravotní péči na té nejvyšší úrovni a představovala jedno z předních vysoce specializovaných pracovišť nejen v rámci VFN a 1. LF UK, ale i celé České republiky a Evropy.
