Dobrovolnictví není práce, je to radost i vzájemné obohacení

V současné době do naší nemocnice dochází 50 dobrovolníků, kteří se buď pravidelně věnují pacientům klinik geriatrie, pediatrie, foniatrie, neurologie a nově urologie, nebo se účastní jednorázových akcí, například kreativních dílen.

Všechny dobrovolnické aktivity organizuje vedoucí Centra dobrovolných aktivit Ilona Kyršová, která vypočítává: „Často k nám chodí canisterapeuti, navštěvují pacienty na psychiatrii, adiktologii, geriatrii, neurologii, foniatrii a nově budou těšit i dětské pacienty Na Karlově. Do naší nemocnice dochází i dalších 30 dobrovolníků z jiných organizací, kteří si chodí povídat se stomickými či onkologickými pacienty a pomáhají v Kavárně života v hematologické ambulanci ve Fakultní poliklinice. S našimi dobrovolníky máme letos za sebou už pět společných tvořivých dílen na geriatrii, pro ORL oddělení, urologické a dermatovenerologické ambulance jsme nakoupili dětské kufříky, které jsme naplnili výtvarnými potřebami a omalovánkami, aby malí pacienti při čekání na vyšetření neměli dlouhou chvíli. Dobrovolníci letos také docházeli na oddělení šestinedělí za Martínkem a na neonatologii za Kristýnkou, protože za dětmi nemohly maminky z nejrůznějších důvodů docházet. Aktivit máme naplánovaných hodně, abychom co nejvíc zpříjemnili pobyt malých i dospělých pacientů v nemocnici.“

Pohled dobrovolníka: Setkání s pacienty mi dává řadu poučení a inspirací

„Dobrovolnictví se věnuji dlouhodobě, začínal jsem v organizaci Člověk v tísni v dlouhodobém programu mentoring, který se věnoval dětem ze sociálně slabých rodin,“ říká Radek Lhotka, jeden z dobrovolníků, a pokračuje: „Hledal jsem změnu a v době covidu jsem objevil Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze, kde jsem si vybral kliniku geriatrie. Měl jsem pocit, že pro starší pacienty bude příjemné a užitečné v období, kdy za nimi nemohli v době pandemie chodit rodinní příslušníci, když si budou moci s někým popovídat. Dobrovolnictví považuji za velice dobrý protiklad své profesi, kterou jsou přírodní vědy. Konkrétně se zabývám chemií atmosféry.
Většinou chodím na geriatrickou kliniku každý týden na hodinku a s pacienty se vidím obvykle jednou, maximálně dvakrát. Nově začínám chodit i na urologii k dospělým hospitalizovaným.
Nejčastěji si povídáme, ale také jsem hrál s jedním pacientem karty. Snažím se, aby rozhovor měl vždycky podobný průběh: ptám se jich na záliby, co je těší, co rádi dělají nebo dělali… Často vzpomínají, někdy mi i ukazují fotky. Jsem radši, když mluví oni. Zajímá mě to, mají pestré životní osudy a příběhy. Vyprávějí mi i o Praze, jaká byla před třiceti či padesáti lety.
Dobrovolnictví mě moc baví, oceňuji, že máme supervize, vedoucí Centra dobrovolných aktivit Ilona Kyršová je nám neustále k dispozici, radí a pomáhá s různými situacemi, míváme společné porady s ostatními dobrovolníky, což je fajn. Můžeme probírat své zkušenosti v různých situacích. Pomáhá nám i personál kliniky – skvěle dokážou vytipovat pacienty, kteří potřebují rozptýlit. Pak líp víme, jak s nimi pracovat. A my zkušenější to ukazujeme začínajícím dobrovolníkům.
Jsem rád, že vlastně skoro všichni si váží toho, že jim věnujeme svůj volný čas, ani to nemusí říkat. Já jsem si do života z práce dobrovolníka vzal poučení, jak je důležité mít rodinu. Starší pacienti s rodinou jsou v lepším psychickém stavu než ti, co nezaložili rodinu a jsou osamělí. Stáří a nemoc jsou pro ně daleko těžší. Také se mi líbí, jak krásně mluví o svých partnerech, kteří jsou často už po smrti. Jedna devadesátiletá dáma mi skoro půl hodiny vyprávěla o seznámení se manželem. Pamatovala si neskutečné detaily a byla z ní dodnes cítit láska. To bylo krásné setkání.“

Vrchní sestra Geriatrické kliniky VFN Bc. Dana Květoňová: Dobrovolnictví je přínosné pro všechny
„Dobrovolníky rádi využíváme už řadu let. Máme spousty klientů, kteří nemají rodinu a nikdo za nimi nechodí. Chybí jim sociální kontakt, pouze my sestřičky jim nestačíme. A ani nemáme tolik času na povídání si. Každý týden mi paní Ilona Kyršová pošle seznam dobrovolníků, kteří přicházejí na kliniku, ti se automaticky hlásí na sesterně a dostanou ‚svého‘ klienta, kterého pro ně sestřičky dopředu vytipovaly.

Canisterapie patří mezi nejoblíbenější aktivity
Sedm let nám chodil na kliniku stejný pejsek, ten byl prostě ‚náš‘. Kupovali jsme mu dárky k Vánocům a narozeninám. Teď se střídají různé rasy a velikosti psů, ale canisterapie je mezi seniory stále velice oblíbená. Většina našich klientů je zvyklá na zvířata, takže když nás navštíví canisterapeut, je to pokaždé svátek. Dobrovolníci pravidelně pořádají kreativní dílny, které se konají minimálně jednou za měsíc. Pacienty svážíme do společného prostoru, často se účastní i rodinní příslušníci a návštěvy. Někdy si dobrovolníci přinesou i kytaru a při různých rukodělných činnostech si zazpíváme. Pro naše klienty nejde jen o zábavu, ale i o rehabilitaci jemné motoriky. Totéž platí o setkání před Vánoci, kdy zpíváme koledy, nebo o výtvarných činnostech kolem Velikonoc. Už se moc těšíme do zrekonstruovaných prostor budovy na Strahově, kde budeme mít bezbariérové moderní prostředí, pohodlné koupelny a sociální zařízení, zázemí pro sestry, ale i venkovní prostory, které chceme využít k rehabilitaci pacientů a možnosti setkávat se s návštěvami na zahradě, na čerstvém vzduchu.
Základní problém při kontaktu s dobrovolníky je přesvědčit je, že to bude zcela bezpečné a pro obě strany příjemné. Naprostá většina seniorů je velice nedůvěřivých. Ovšem po první zkušenosti s našimi dobrovolníky vítají další setkání. Musím říct, že mám vždycky příjemný pocit, když jdu budovou a vidím spoustu pacientů a jejich blízkých při společné činnosti. Při kontaktu s mladými dobrovolníky, kteří cíleně chtějí potěšit právě naše klienty.“

Uvítala by vaše klinika pravidelné docházení dobrovolníků za pacienty nebo máte na oddělení pacienta, který je u vás dlouho hospitalizován a byl by rád za přítomnost dobrovolníka? Kontaktujte koordinátorku dobrovolníků Ilonu Kyršovou tel. 603 459 217 nebo e-mail ilona.kyrsova@vfn.cz