…se pacient rozhodne, že si udělá obrazový či zvukový záznam zdravotníka, který ho ošetřuje.
Má na to pacient vůbec právo? To napadne asi každého, kdo o podobné situaci z ordinace lékaře slyší. „Podle § 84 a následujících občanského zákoníku lze obrazové, zvukové i jiné záznamy a projevy fyzické osoby pořizovat pouze se souhlasem dané osoby,“ vysvětluje Mgr. Lucie Mlatečková, vedoucí manažer kvality Odboru kvality VFN.
Pořízení obrazového nebo zvukového záznamu bez souhlasu dotčené osoby představuje zásah do práva na soukromí. Tedy obecně platí, že do soukromí jiného nesmí nikdo zasáhnout bez zákonného důvodu. Zákon připouští určité výjimky, kdy souhlasu není třeba, například vědecké, umělecké, zpravodajské či úřední účely (ale ani takové záznamy nesmějí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby, tzn. bez souhlasu použity či zneužity), anebo v případě pořízení záznamu k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob atd. Uvedená právní ochrana soukromí fyzické osoby, zakotvená v ustanovení paragrafu 84 a násl. občanského zákoníku, se však týká jen projevů osobní povahy, nikoliv projevů souvisejících s výkonem povolání či podnikání (vyplývá to z ustálené judikatury). V případě zdravotnických pracovníků se dle právního výkladu nejedná o projev osobní povahy, ale o projev související s poskytováním zdravotních služeb, přičemž si pacient či doprovod pacienta může pořídit obrazový či zvukový záznam z průběhu poskytování zdravotní péče (zdravotních služeb) i bez souhlasu dotčených zdravotnických pracovníků.
