Téměř devět měsíců funguje Kavárna života pro hematoonkologické pacienty ve Fakultní poliklinice na Karlově náměstí. Berou ji jako součást léčby a někteří se dokonce po letech na kontrolu těší.
Kavárnu provozuje naše nemocnice ve spolupráci s Nadací Pavla Novotného a ve všední dny dopoledne v ní dobrovolníci zpříjemňují pacientům čekání na léčbu. „První dny v týdnu bývá čekárna v ambulanci plná, proto není výjimkou, že uvaříme i 60 káv za dopoledne, čtvrtky a pátky jsou většinou klidnější,“ vypočítává koordinátorka dobrovolníků Šárka Kysilková a dodává: „Pacienti už si zvykli, že mají kavárnu přímo na oddělení, je to pro ně příjemné zpestření. Využívají příležitost se osvěžit, ale zároveň si i trochu popovídat a uvolnit se. Potěšilo nás, když nám jeden ze stálých pacientů, který na léčbu dochází několik let, svěřil, že díky nám je pro něj pobyt na poliklinice snesitelnější. A v tom vidíme největší smysl naší práce.“
Návštěvníci mohou dostat i čaj, občas jsou v nabídce sušenky, dezerty či jiné sladkosti. Vždy záleží na sponzorech, které nadace sežene. Pomáhá i městská část Prahy 2, se kterou naše nemocnice dlouhodobě spolupracuje na řadě projektů. „Kávu vaříme i pro klienty denního stacionáře, kam docházejí pacienti na chemoterapie. Sami nebo po domluvě se sestřičkou si regulují, zda si při léčbě kávu dají. Kdo má chuť, může si dopřát i dva tři šálky za dopoledne,“ komentuje Šárka Kysilková.
Dobrovolníci fungují i jako terapeuti
„Máme radost, že se nám hlásí dobrovolníci sami, už o aktivitách v kavárně vědí a předávají si mezi sebou navzájem informace, takže získáme měsíčně i čtyři nové spolupracovníci. Sestavu týmu máme skutečně pestrou: dvě akční důchodkyně, které potřebují zůstat v kontaktu s lidmi, studenti – velmi často sociálních oborů či psychologie. Máme ve svých řadách projektovou manažerku, specialistu IT,“ vypočítává Šárka Kysilková a uzavírá: „Každý má jinou motivaci pomáhat. Někdo má osobní zkušenost s onkologickým pacientem mezi blízkými, někdo si potřebuje vyčistit hlavu od náročného zaměstnání, jiný chce jen pomáhat a potěšit. Vyslechnout si stesky a obavy, ale třeba i životní příběh nebo zážitky z chaty. Dobrovolníci vlastně plní trochu i roli terapeutů, obyčejný lidský kontakt často dokáže s lidskou psychikou divy. A to naši dobrovolníci ve VFN dobře vědí.“
