Alena Makarová se zúčastnila letošního 5. ročníku soutěže Anděl mezi zdravotníky. A jak sama říká, byla to zkušenost nesdělitelná, kterou si všichni finalisté moc užili! Přestože finále nedopadlo „na medaili“, vedoucí Zdravotně sociálního oddělení VFN, která svůj život spojila nerozlučně s naší nemocnicí, pro pacienty, jejich blízké i kolegy zůstává jednoznačným andělem. Moc jí blahopřejeme a jsme rádi, že ji ve VFN máme!
Co pro vás znamená účast ve finále soutěže Anděl mezi zdravotníky?
Když mi volala naše paní náměstkyně Mgr. Dita Svobodová, Ph.D., MHA, a oznámila mi moji nominaci, tak se mi úplně roztřásla brada …dojalo mě to a nesmírně si toho vážím. Dalším velkým překvapením pro mě bylo, když mi organizátoři oznámili, že ze zhruba 350 přihlášených jsem se dostala mezi čtrnáct finalistů. To už jsem brala jako výhru nejen pro mě a celé oddělení, ale i pro celou naši nemocnici. Velmi si toho cením.
Osobně a pracovně vám to dalo co?
Tato akce je zajímavou příležitostí podílet se na dobré věci s charitativním podtextem. Dalo mi to vědomí, že svou práci dělám poctivě s nejlepším vědomím a svědomím. A hlavně že zdravotní a sociální péče se doplňuje a v řadě ohledů i vzájemně ovlivňuje, nelze řešit pouze jedno bez vztahu k druhému.
Jak vaše účast probíhala?
Před finále jsme absolvovali soustředění v krásném hotelu v Orlických horách, na němž jsme se mimo jiné seznamovali s celebritami. S nimi jsme pak fotili charitativní kalendář. Mým „parťákem“ byl zpěvák Josef Vágner. V přírodním amfiteátru pro nás bylo připraveno divadelní představení s Vilmou Cibulkovou a Michaelou Dolinovou a také koncert, v jehož průběhu se finalisté soutěže na pódiu představili a odpovídali na zvídavé otázky pořadatelů. Poté proběhl slavnostní finálový večer v zaplněném divadle J. Čížka v Náchodě. Den před námi zde proběhla soutěž o nejkrásnějšího muže roku, čili i vítěz nás přišel pozdravit a popřát nám štěstí. Byly zde osobnosti se showbyznysu, politiky, zástupci firem apod. Unikátem byla 80členná porota. Byl to nezapomenutelný zážitek. Samotná soutěž se sestávala ze tří disciplín. Jako první bylo představení, z jakého pracoviště přicházíme, poté pohovor s přiděleným patronem, a nakonec odpověď na odbornou otázku. Celým večerem nás provázel Karel Voříšek a mezi jednotlivými vstupy byl umělecký program. Každý vstup byl v jiném oblečení a při společném převlékání jsme si užili spoustu legrace. Publikum bylo úžasné a vždy nás odměnilo mohutným potleskem, protože i nervozita u nás trochu pracovala… Ocenění vítězům předávala paní Livia Klausová, hlavní sestra MZ ČR a prezidentka ČAS ve spolupráci s hejtmanem a zástupci kraje, a také zástupci firem, MPSV a MZ ‒ těch zdravic bylo tolik, že bych nerada někoho vynechala. Vítězové jsme byli pro sebe i ostatní určitě všichni.
Co vás překvapilo (příjemně i nepříjemně, pokud něco takového bylo…)?
Tušila jsem, že to bude zážitek na celý život, proto jsem si vše chtěla užít se vším všudy. Kromě všech dostupných služeb, které nám byly k dispozici, od profesionálního vizážisty a kadeřníka až po masáže, byly pro mě příjemným překvapením i spolupráce a zájem o naši profesi z řad známých osobností, pořadatelů i celého štábu.
Jak na vás působili ostatní účastníci finále?
Sešla se fajn parta zdravotnických pracovníků různých profesí s hodně zajímavými životními příběhy. Byla jsem jediným zdravotně sociálním pracovníkem. Užili jsme si moc legrace zejména při neformálních setkáních, jak při foceních, rozhovorech, tak i večerních posezeních v překrásném prostředí. A určitě se nevidíme naposledy.
Co jste se snažila ze své profese vyzdvihnout a zdůraznit?
Zejména to, že přicházím z nemocnice, která poskytuje vysokou kvalitu a odbornost péče. A také, že hlavním cílem zdravotně sociální práce v naší nemocnici je pomoci pacientům, jejich rodinám či širšímu sociálnímu okolí při zmírnění či odstranění negativních sociálních důsledků nemoci. Nepříznivý zdravotní stav našich pacientů je totiž nezřídka dílčím problémem jejich celkové životní situace. Naším úkolem je nabídka možného východiska a realizace kroků nutných k řešení komplikované sociální situace. Zdůraznila jsem, že sociální práce je prací týmovou, že bez multidisciplinární součinnosti s ostatními odborníky, kteří se na péči o nemocného podílejí, by se nedala správně zrealizovat.