Obrázky z cest
Každý ví, že je lepší nějakou lokalitu nebo památku navštívit než si o ní jen číst. V případě neratovského kostela to platí absolutně – snad vás těchto pár řádků a obrázků bude motivovat k cestě do Orlických hor.
Neratov, ležící na samé česko-polské hranici, asi 10 kilometrů od Rokytnice v Orlických horách, byl prvně připomínán k roku 1550. Do konce 2. světové války měl několik stovek převážně německých obyvatel, kteří se živili hlavně jako skláři. Po jejich vysídlení obec takřka zanikla, zůstaly jen rekreačně využívané chalupy. Zanikla také tradice mariánských poutí, trvající od 60. let 17. století, kdy zde byl postaven kamenný kostel (jeho presbytář dnes tvoří hřbitovní kapli). V letech 1723 až 1733 byl o několik desítek metrů výše ve svahu nad obcí vystavěn barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, nejspíše podle plánů jednoho z největších českých vrcholně barokních architektů italského původu Giovanna Battisty Alliprandiho, autora mnoha významných profánních staveb (Opočno, pražské paláce Šternberský, Hrzánský, Lobkovický, Kaiserštejnský, Ledeburský), ale i sakrálních památek (Kuks, Kosmonosy, Litomyšl, Andělská Hora a také sloup Nejsvětější trojice na pražském Malostranském náměstí, nedávno napodobeninou „obnovený“).
Na samém konci války byl neratovský kostel zasažen protitankovou střelou chrabrého vojáka Rudé armády, shořela střecha, hodinový stroj i zvon. Následné opravy byly po Únoru režimem sabotovány a ustaly zcela v roce 1956. Poté se propadly klenby a kostel měl být demolován – nedošlo k tomu ani na druhý pokus v roce 1973, kdy památkáři prosadili záchranu vstupního rokokového schodiště a jeho přemístění. To vyčerpalo vyčleněné finanční prostředky a kostel jako torzo zůstal stát.
Záchrana a dostavba kostela je obdivuhodným dokladem vůle, víry, obětavosti a schopnosti využít finanční prostředky na záchranu kulturních památek. Kostel byl v druhé polovině 80. let hrstkou nadšenců pod vedením faráře Josefa Suchára (později vytvořili Sdružení Neratov) vyklizen, od roku 1990 opět slouží bohoslužbám a v roce 1992 byl zapsán na seznam kulturních památek. Je trvale přístupný a návštěvníci jsou vítáni – každá bezplatná vstupenka na věž je cenná jako doklad využití evropských prostředků. Vrcholem (nikoli koncem) rekonstrukce bylo v roce 2006 nové zakrytí lodi i presbytáře střechou podle návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála s částečným prosklením ve tvaru kříže.
Jediné, co se nepodařilo, je navrácení původního rokokového schodiště – přešlo spolu se zámkem Skalka nedaleko Rychnova nad Kněžnou do soukromého vlastnictví a soudy rozhodly, že je součástí tohoto objektu a nemusí být vráceno.
Člověk nemusí být ani věřící, ani znalec architektury, aby ho atmosféra místa pohltila a aby obdivoval mistrné spojení vrcholného barokního stavitelství s moderními technologiemi a minimalistickou kostelní výbavou. Schodištěm ve věžích lze vystoupat do míst někdejšího chóru a při pohledu k oltáři v zamyšlení uvěřit, že svět je – nebo aspoň může být – krásný.
Petr Sucharda
