Patří k nejdéle trvale pracujícím zaměstnancům nejen na I. chirurgické klinice, ale ve Všeobecné fakultní nemocnici vůbec. Je ochoten kdykoli pracovat na jakémkoliv oddělení, sále či ambulanci. Slovo absence nezná.A v případě výpadku ochotně zastane jakoukoli práci. Je naprosto spolehlivý, velice si ho váží lékaři i nelékařští zaměstnanci. Jan Patera, který se stal vítězem ankety Zaměstnanec roku 2020 v kategorii Sanitář, se přitom do VFN dostal úplnou náhodou.
U odvodu na vojnu jsem si vybral civilní službu, protože jsem hrál profesionálně fotbal a potřeboval jsem mít prostor pro sportování. V té době mi nabídli civilní službu ve Všeobecné fakultní nemocnici a bylo volné místo na 1. chirurgii. Smlouvu jsem měl na rok a půl a už jsem tady dvacet let! Měl jsem v té době jenom ranní služby, čtyřikrát týdně jsem chodil na trénink a o víkendech jsme měli zápasy. Do třiceti jsem hrál za Bohemians, pak jsem přešel do druhé a třetí ligy. Mám operovaná obě kolena, druhé v devětadvaceti už „doma“ na 1. chirurgii, takže jsem musel s profi fotbalem skončit a aspoň trénuji ve volném čase malé kluky a syna. Toho mám vlastně také díky naší nemocnici. 😊 Na klinice jsem se totiž seznámil i se svojí přítelkyní, která pracovala 12 let na operačním sále a pak po mateřské byla ještě tři roky na ambulanci.
Co děláte nejradši?
Baví mě jakákoli práce, prošel jsem naši kliniku odshora dolů celou, byl jsem na odděleních, JIPu, na sálech. Dnes jsem k ruce vrchní sestře, starám se o poštu, přebírám léky, infuze, zajišťuji stěhování, cokoli je třeba. Když je potřeba, můžu zaskočit za kohokoli, ale v současné době s pacienty moc do kontaktu nepřijdu. Navíc si beru služby na JIPu, tam si užívám adrenalin, pacienty, to je úžasně akční, to mě baví moc.
Jak vzpomínáte na loňský rok?
Na jedné straně bylo překvapivé, jak dlouho pandemie trvala, to nás všechny zaskočilo. Počítali jsme s několika týdny, maximálně měsíci… Na druhou stranu je fajn, že jsme se dokázali spojit, fungovali jsme jako jeden tým, všechny práce, které byly potřeba, jsme zvládali společně, bez výjimek. Táhli jsme za jeden provaz, to mě moc potěšilo. Přesvědčil jsem se, že jsme dobrý fungující tým.
Bál jste se, že onemocníte?
Vůbec. Bral jsem si hodně směn, byl jsem v práci téměř neustále, ale strach jsem neměl a covid jsem nedostal. Dost kolegů, hlavně na ambulanci, onemocnělo, ale mně se virus vyhnul. Navíc hned jak to bylo možné, jsem se nechal naočkovat. To bylo skvělé, že vedení nemocnice dbalo na to, aby zaměstnanci měli možnost se nechat očkovat „v první linii“. U nás na klinice toho naprostá většina zaměstnanců využila.
Co byste přál kolegům, naší nemocnici?
Bylo by fajn, kdyby budovy odpovídaly špičkové práci, kterou naši lékaři a sestry odvádějí. Uvnitř naší kliniky už je všechno opravené, máme špičkově vybavené operační sály, hezké lůžkové oddělení. Jen ta slupka zvenku by si zasloužila opravit. Snad se to co nejdřív podaří.
Co jste říkal na své ocenění?
Hrozně mě to zaskočilo a nevěřil jsem, když mě zavolali na sekretariát kliniky a oznámili mi, že jsem zvítězil. Měl jsem velkou radost a potěšilo mě, že si cení mé práce. Hned jsem se pochlubil rodině, kamarádům. Takové ocenění zahřeje u srdce a je další velkou motivací k práci.
