Počátky české sexuologie jsou neodmyslitelně spjaty se Sexuologickým ústavem v Praze, který v roce 2021 oslavil 100. výročí své existence. Předchůdcem novodobého ústavu byl Ústav pro studium sexuální patologie, jehož zakladatelem a prvním přednostou byl v roce 1921 profesor „nauky o pohlavnosti člověka“ Ferdinand Pečírka. Hlavní činností ústavu bylo především vyšetřování poruch plodnosti, poruch pohlavního vývoje, ale také zkoumání inter- a homosexuality a samozřejmě parafilií (sexuálních deviací). Ke skutečnému vybudování Sexuologického ústavu došlo až po II. světové válce zásluhou zakladatele české sexuologické školy profesora Josefa Hynie. Na ustanovení oboru i pražského ústavu neúnavně pracoval s tehdejšími mediky, kteří se posléze stali dalšími vůdčími osobnostmi české sexuologie – Janem Rabochem (budoucím profesorem a druhým přednostou ústavu v letech 1974–1989), Vladimírem Bartákem a Karlem Nedomou. Po roce 1989 převzal vedení instituce docent Jaroslav Zvěřina.
Objevy české sexuologie
Pražský sexuologický ústav se zasloužil o velký rozvoj oboru. Na jeho půdě byly učiněny významné objevy české sexuologie. Profesor Josef Hynie například vynalezl přístroj k měření objemu a délky dlouhé osy varlat, tzv. testimetr. Následně v roce 1957 vytvořil doktor Kurt Freud další důležitý přístroj, tzv. phallopletysmograf, který měří změny objemu (či obvodu) penisu po vizuální stimulaci různými podněty, což má význam při rozpoznání některých sexuálních deviací nebo sexuální orientace.
Čas na další rozvoj a nové plány do budoucna
Dnes je Sexuologický ústav zařazen do struktury Psychiatrické kliniky VFN v Praze a 1. LF UK, jeho přednostou je tedy přednosta kliniky doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., který popřál všem zaměstnancům k významnému jubileu: „Jedno století Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze je významnou událostí v jeho historii, kterou slavíme současně se 175. výročím zahájení provozu samostatné Psychiatrické kliniky Na Karlově, původně nazývané Ústavem pro choromyslné, nebo jak se někdy říkalo v Kateřinkách, U Myslivečků či U Vondráčků. Od založení Sexuologického ústavu zde působily význačné osobnosti české i světové sexuologie, ale jak to v životě chodí, nelze žít trvale jen z vlastní historie. Moderní medicína pádí velmi rychle kupředu, obory se slučují či oddělují, ale také zanikají ty tradiční a na jejich půdorysu vznikají nové, často integrované a využívající mezioborovost jako základní stavební kámen. Jsem přesvědčen, že i v sexuologii je nezbytné napnout všechny síly a nacházet oblasti pro další rozvoj, jinak může být snadno pozřena jinými obory medicíny. Kolegům a oboru upřímně přeji, aby dokázali proplout těmito úskalími, a mohli i nadále poskytovat vynikající služby našim pacientům.“
