Nevím jak vy, ale já mám poslední dobou naprostou nechuť až strach sledovat jakákoli média, protože tam nenajdete nic jiného, než špatné zprávy a katastrofické zvěsti. Ono to bylo znát už během covidu, ale teď je to úplně nesnesitelné. Takže já nebudu přitápět pod kotlem a psát o cenách energií, inflaci a podobně. Jenom musím zopakovat to, co už jsem psal opakovaně minulé dva roky: je fajn dělat ve zdravotnictví! Jsme klíčové odvětví, financování je celkem stabilní, garance toho, že vám přijde výplata, je stoprocentní, míra jistoty zaměstnání obrovská, važme si toho.
Budu psát o něčem pozitivnějším. O tom, co mi na mojí práci připadá vlastně vůbec nejdůležitější a co se snažím brát v úvahu při každém svém rozhodnutí. A to je celková pozice nemocnice – jak ji vnímám, jakou bych ji chtěl mít, co by pro ni bylo nejlepší, aby byla dalších 230 let životaschopná. Možná si budete myslet, že přeháním, ale já jsem přesvědčen, že VFN je neuvěřitelně svá, jiná, specifická. A že bychom se měli snažit o to, aby to tak zůstalo, případně se to ještě i prohloubilo. Vysvětlím, ono to má totiž několik rovin.
Tou základní rovinou je samozřejmě nejlepší medicína, proto jsme tady, jasně. Špitál stavíme na unikátních programech, díky kterým máme velmi dobrou reputaci: Nezralí novorozenci, metabolické poruchy, genová terapie, plicní hypertenze, ECMO, dalších sto padesát programů jsem vynechal, pardon, ale rozumíme si. Do toho je tady nejstarší a největší lékařská fakulta široko daleko, pro kterou jsme její klíčovou a kmenovou nemocnicí. To všechno tady musí zůstat, nejsme přece žádná garážová firma. Ale i tohle samo o sobě je podle mě málo ambiciózní.
Protože druhou rovinou je naše poloha. Nejsme kostka v kukuřičném poli za Prahou. Jsme pavilonová nemocnice v samém centru města. Zabíráme obrovský kus Prahy 2 (a nejen), máme nádherné, cenné budovy, v našich areálech jsou kostely, zahrady, architektonické unikáty všech možných stylů – od klasicismu (hlavní areál, pediatrie) přes unikátní Hlávkovu cihlovou novogotiku (porodnice), novorenesanční Bojiště až po brutalismus (urologie, kotelna). Dostaneme zpátky do vlastnictví nemocnice Faustův dům, což je nádherné pozdní baroko. Byla by věčná škoda nechat tyhle poklady ležet ladem a udělat z VFN ghetto nemocných lidí, kam se zdravý člověk bojí vkročit. A to je důvod, proč se snažím nemocnici maximálně otevírat kolemjdoucím. Podílíme se na Dnech architektury, festivalu Open House, ve staré prádelně jsme otevřeli výstavu Bienále současného umění, letos poprvé u nás bude i Signal festival. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já jsem prostě přesvědčen o tom, že nás naše historie, kvalita i poloha předurčují k tomu, abychom byli jiní. Zajímavější, pestřejší, otevřenější.
FC Barcelona má své klubové heslo „Víc, než jen klub“. Dává tím najevo, že sport je jenom jednou z rovin jejich počínání, že mají zkrátka velký přesah do katalánské společnosti jako takové. Mám ambici, abychom to dělali podobně. Líp než ostatní. Jinak.
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
