Nemá v rodině žádného zdravotníka, přesto se profesi sestry chtěla věnovat od dětství. Jak vrchní sestra 2. interní kliniky VFN Mgr. Ilona Lálová sama říká: „Asi to tak mělo být, když jsem u své profese vydržela tolik let.“ Neustále se vzdělává, své zkušenosti předává studentům, publikuje, přednáší na kongresech. Mgr. Ilona Lálová se letos stala držitelkou Ceny Anežky České – ocenění sestry roku v odbornosti kardiologie od České kardiologické společnosti.
Ke kardiologii jsem se dostala vlastně náhodou. Když jsem nastoupila do VFN, hlavní sestra mě přidělila na koronární jednotku. A tím mi vlastně určila osud a vznikla láska na celý život.
Co vás na vaší profesi nejvíc „bere“?
Ze začátku u lůžka mě určitě bralo to, že se pořád musíte učit něco nového, stále řešit nečekané situace, dokázat rychle reagovat, přizpůsobit se okolnostem, když se například zdravotní stav pacienta nevyvíjí podle našich představ. Prostě mě to hodně bavilo!
Na pozici staniční sestry jsem kolem sebe měla tým třiceti lidí a smysl mi dávalo, jak se oddělení rozvíjí, jak pracujeme se stále novými a modernějšími technikami a technologiemi. Práce s lidmi mě vždycky bavila. Stále jsem se posouvala, jipka tohoto typu je taková první linie v nemocnici. Je pořád co se učit a já jsem takový „studijní“ typ.
Nechybí vám jako vrchní sestře práce na oddělení?
Po skoro sedmnácti letech jsem tuhle etapu v sobě dokázala příjemně uzavřít a zase se posunout dál. Změna mi myslím prospěla, vždycky dospěji do stadia, kdy se chci posouvat, a ten okamžik nastal. Když se podívám zpátky, mám dobrý pocit. Oddělení fungovalo, je tam skvělý kolektiv, vycházeli jsme si vstříc, pomáhali si, bylo to fajn životní období.
Co vás na ceně nejvíc potěšilo?
Česká kardiologická společnost, sekce sester, mi udělila Cenu Anežky České za celoživotní práci v oboru kardiologie. Když mě oslovili, jestli bych cenu, kterou dostává vždycky pouze jediná sestra z celé republiky ročně, přijala, udělalo mi to velkou radost. Potěšilo mě, že někdo ocenil moji práci. Nejen tu sesterskou, ale i publikační, učitelskou. Převzala jsem ji na celostátním kardiologickém kongresu, který se koná pravidelně v Brně, a je fajn, že na něm mají i kardiologické sestry svoji vlastní část a že lékaři jejich práci vnímají jako důležitou.
Jak relaxujete při své náročné práci?
Rádi s mužem cestujeme, po vlastní ose, jen s batohem na zádech do vzdálených exotických destinací. To je pro nás velký relax a jakási očista duše. Navíc se domů vracíme s vděčností a pokorou, že jsme přežili. Naplňují mě moje dvě báječná vnoučátka, krásnou roli babičky si užívám s nadšením a uklidňuje mě naše nádherná zahrada plná květin. Člověk k osobní harmonii potřebuje mít pevné rodinné zázemí a uspokojení z práce.
