Letos jsem udělal jedno mimořádně hloupé rozhodnutí: naplánoval jsem si dovolenou až na přelom srpna a září, takže jsem celé léto strávil v práci. Klasicky jsem propadl iluzi, že v létě takzvaně „bude klid“, dodělám si „v klidu“ věci, obejdu „v klidu“ pár schůzek, které věčně odkládám, promyslím si „v klidu“ některé koncepční, dlouhodobější projekty a tak. Zkrátka „v klidu“. Dopadlo to přesně tak, jak tušíte. Katastrofa, práce třikrát tolik, řešení akutních záležitostí, hořící termíny (naštěstí jenom termíny), přitom spoustu věcí řešíte improvizovaně, protože zodpovědní lidi mají dovolenou – kdo by to byl řekl, žejo… A tak mi nezbylo nic jiného, než to vzít z té lepší strany a říct si, že jsem osobně dohlížel na průběh našich větších či úplně velkých akcí. A že tím pádem budu mít na podzim dobrý pocit z toho, jak jsme zase kus špitálu pozvedli a zvelebili.
Čím začneme? Určitě onkologickými stacionáři na poliklinice. Otevíráme je, vypadají krásně, vyměnili jsme i výtahy, vybavení taky dopadlo, jak mělo, takže spolu s žádostí o obnovení statutu Komplexního onkologického centra, kterou jsme koncem srpna podali na ministerstvo, nabízíme pacientům tyhle pěkné prostory. Jo, a když už jsme u onkologie, instalace nového supermoderního ozařovače běží podle plánu a v listopadu startujeme.
Zmodernizovali jsme šestinedělí a kus neonatologie u Apolináře. Porodní centrum je krásné, ale šestinedělí bylo hnusné a zázemí neonatologie nedostatečné. Tak jsme se aspoň trochu posunuli k lepšímu. Trochu dost, řekl bych. Finišují i úpravy v Londýnské pro přesun venerologie, hned potom se rozšíří adiktologie do vystěhovaných prostor naproti přes vjezd a zřídí tam Centrum duševního zdraví. Z něj mám taky radost, chtěli jsme ho už dlouho, tak teď konečně… Na I. chirurgii máme kompletně novou sterilizaci, taky se to odkládalo, občas jsme poslouchali skeptické řeči, že se nebude dělat nikdy, tak teď ji máme. V plném proudu jsou práce na očních sálech, tam se to teda vleče, nutno říct, kvůli špatné statice. Ale dotrápíme se do vítězného konce, žádný strach. Do konce roku bude hotovo na OTIP I. interny, možná už tam dokonce půjdeme štědrodenní vizitu v novém.
A pak tři velké věci, každá v jiné fázi, ale všechny s posunem. Po Strahovu, který je kompletně opravený a vypadá krásně, budeme mít druhý zrekonstruovaný barák! Psychiatrické stacionáře, dům Voračických, šikmo proti Bojišti. Vnitřky se budou dodělávat do prosince, ale je hotová střecha i fasáda a dům vypadá nádherně. Takhle postupně budeme spravovat celou nemocnici, což je sice na hodně dlouho, ale nějak se začít musí a my už jsme každopádně začali, sláva.
Druhá velká věc, dostavba Apolináře. Máme hotovou studii, stanovisko památkářů, vyjádření komory architektů, doporučení dalšího postupu. Teď se bude dělat ještě podrobná studie a mezitím začínám shánět peníze na projekt. Je to vysoká škola trpělivosti, ale nedá se nic dělat, není to jako smontovat postel z IKEA.
A třetí akce je nový pavilon A7. Ta je asi nejvíc bolavá, protože tam to jde nejpomaleji. Důvody by zabraly další dvě stránky, takže to radši shrnu tak, že je reálná šance konečně letos vypsat výběrové řízení na projekt. Holt mít nemocnici v památkové rezervaci, to není pro každého…
Ale nevadí, začíná podzim, doba sklizně, já odjíždím konečně na dovolenou a až se vrátím, celé to tady sklidíme a zasejeme nové projekty na další roky!
prof. MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA
