Po téměř dvaceti letech působení v ÚVN zamířil místo do penze do VFN s jasným zadáním: Nastavit systém duchovní péče pro celou nemocnici a koordinovat tým kaplanů. Jak se to daří? Jaké mýty panují ve VFN? Kolik klinik a zaměstnanců vyhledává duchovní služby?
Vážím si nabídky, která přišla pro mě naprosto nečekaně, navíc z místa, které obdivuji. Nejen kvůli jeho geniu loci, ale především kvůli lidem. Denně potkávám špičkové specialisty v nejrůznějších oborech. V partě, do které patřím především – tedy mezi sestry, ať vrchní, staniční či všeobecné, a další nelékařský zdravotnický personál − je navíc řada lidí, kteří jsou svému pracovišti věrní celý život, desítky let. To je vizitka VFN sama o sobě.
S jakým úkolem jste byl před rokem pozván do naší nemocnice?
Máme nyní už s kolegou Matějem Hájkem nastavit systém duchovní péče pro celou nemocnici. Ta zde od roku 1989 nějak fungovala, ale vždy to záleželo na přístupu jednotlivého kaplana a každé kliniky ve snaze a ochotě se duchovní péči věnovat. Naše nemocnice loni obhájila akreditaci Spojené akreditační komise a podle ní musí být spirituální (kaplanská) služba součástí péče o pacienta. Není tedy výmyslem církví ani farářů, ale i české zdravotnictví již tuto službu vyžaduje.
Jak se vám daří zvyšovat povědomí o vašich službách?
Je to především práce paní náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání Mgr. Dity Svobodové, která mě pravidelně zvala a zve na porady sester, oddělení PR a marketingu mi vytvořilo letáky, dostáváme se do povědomí zaměstnanců nemocnice různými způsoby. Jsem moc rád, že máme velkou podporu od vedení nemocnice, to se pak dobře pracuje. Naše služba bude pacientům brzy nabízena cestou ošetřovatelského dotazníku a sestry budou využívat k žádosti o naši službu elektronické žádanky. To všechno velmi usnadní celou cestu od kaplana k pacientovi. Kolegové z Úseku nelékařských zdravotnických povolání odvedli v tomto špičkovou práci.
Jaký je zájem o duchovní službu ve VFN?
Nabízíme pacientům duchovní péči, ale při množství hospitalizovaných pacientů a našich úvazcích (ve dvou máme 1,2 pracovního úvazku), je to zatím bída. Za loňský rok jsme navštívili přibližně 800 hospitalizovaných (v mé bývalé nemocnici, mnohem menší než VFN, to jsou ročně tisíce). Naopak mě překvapilo, jak dobře zde funguje péče o personál. I když je naše práce hodně založena na důvěře, tedy osobní znalosti a zkušenosti s konkrétním „poradcem“, přece i na mě zcela neznámého se obrátila řada spolupracovníků. Personál VFN je zvyklý o sebe pečovat a to je „super“.
S čím potřebují zaměstnanci poradit nejčastěji?
Většině jde o konzultaci ke zcela konkrétnímu případu. Problémy na pracovišti se propojují s osobním životem a naopak. Náročná práce zdravotníků s sebou nese rizika, která se odrážejí v partnerských vztazích. Práci neprospívají vyhrocené okamžiky, konflikty, nesoulad mezi kolegy. Dobře se hledají řešení, když si o pomoc řekne dotyčný sám, protože je motivovaný k hledání cesty. Troufám si říct, že jsme s kolegou Matějem Hájkem životem docela protřelí, máme řadu zkušeností a o to snadněji se nám hledá rada či podpora pro druhé.
Co vás při práci v naší nemocnici zaskočilo?
Po ročním sbírání zkušeností s „kaplanováním“ ve VFN jsem dospěl ke zjištění, že i naše nemocnice je ovlivněna třemi mýty, které se snažíme trpělivě odbourávat.
- Kaplan je jen pro věřící
Až 70 % mých klientů, když je počítám od dob mé práce v armádě po nemocnice, bylo takzvaně nevěřících. Samozřejmě dělení na věřící a nevěřící je nepřesné, pokud se bavíme o tom, co si každý v sobě neseme, co žijeme. Copak projevy, které sledujeme při práci s pacientem, jako například úzkost, hněv, frustrace, vina, beznaděj, spirituální smutek, stud a podobně, anebo když hodnotíme stav pacienta termíny jako přijetí nemoci, rodinné vztahy, odpuštění, smysl, neřešitelný žal, transcendence, má být výsostným „majetkem“ jen věřících? - Kaplan rovná se paliativní tým
Ve VFN byli v předchozím období kaplani součástí skvěle fungujícího týmu Kliniky paliativní medicíny a s ním často navštěvovali jednotlivá oddělení. S týmem paliativní péče samozřejmě pracujeme stále, ale současně představujeme naši službu jako samostatně fungující pro všechny hospitalizované pacienty, kteří o ni stojí. - Kaplan je „něco jako“ psycholog
Tuto větu jsem slyšel v životě „milionkrát“. Samozřejmě, máme s psychology jistou společnou oblast, kde se naše práce prolíná, ale pak máme výsostně samostatné oblasti, kde je místo buď jen pro psychologa, nebo pouze pro kaplana.
Jaké zajímavé akce se vám za rok působení podařilo v rámci VFN navštívit nebo organizovat?
Stihli jsme už řadu seminářů v rámci našeho zapojení do programu psychosociální podpory zaměstnanců v nemocnici, ale nejzajímavější pro mě zůstává setkávání se s lidmi, ať mezi čtyřma očima, nebo v širším okruhu na odděleních. Den sester, Den zdraví na Karlově náměstí, otevírání zrekonstruované Kliniky geriatrie a interního lékařství na Strahově, akce spojené s kaplí svatého Kříže u Apolináře, kterou se budeme snažit naplňovat nejen bohoslužbami, ale také kulturou a setkáními. Jedno z nich bylo setkání s mezinárodní skupinou kaplanů, kteří se účastnili mezinárodní konference kaplanů, kterou jsme v Praze poprvé pořádali. A viděli u nás nejen kapli, ale také pár oddělení. Nedávno jsme přivítali arcibiskupa pražského Mons. Jana Graubnera. Celebroval mši ke Světovému dni nemocných, setkal se s pacienty i personálem, ale také jsme měli příležitost hovořit o potřebě pomoci naší službě ve VFN ze strany římskokatolické církve.
Na konferenci psychosociální pomoci pro zaměstnance naší nemocnice 
Návštěva Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa pražského
Kaplanská služba je součástí programu psychosociální podpory zaměstnanců. V čem je unikátní?
Systematicky se dotýkáme všech součástí člověka: psychiky, tělesné stránky života, spirituality, emocí, doufání i strachů. Snažíme se pomáhat, vcítit se do situací, stavů a pocitů každého. Setkání, rozhovor může trvat i jen několik minut a víme, že mělo smysl. A někdy se to ovšem také nepovede. Měl jsem radost, že jsem mohl přispět k většímu zviditelnění nabídky podpory pro zaměstnance. Jinak skvěle zpracovaný odstavec „Psychosociální podpora“ se krčil kdesi na intranetu, byl hůře k nalezení. Nyní má čestné místo na hlavní stránce intranetu v blikajících oknech. Jmenuje se „Podpoříme vás v krizi“ a stačí jedno kliknutí a máte pomoci na dosah. Žel, jak už to bývá, dospěli jsme k tomuto zvýraznění nabídky po velmi těžké události, kdy personál potřeboval okamžitou krizovou intervenci, ale ve chvíli stresu netušil, kam volat. Největší unikátnost naší služby? Že máme být, umíme a stáváme se součástí týmu; holistická péče, to je top medicíny.
Nabízejí kliniky pacientům vaše služby?
V převládajícím stavu „nenabídky“ naší služby pro pacienty, jak jsem vysvětloval, se už ale objevují tři čtyři kliniky, které žádají duchovní službu pravidelně. Jsem v klidu; po mnoha letech praxe mám zažito, že postupným šířením informací, sdílením zkušeností a také nastavením snadného systému nabídky a žádanek to funguje. A když si to sami nějak nezkazíme, postupně zapadneme do samozřejmé péče o klienta. A personálu rád říkám, že si to celé naše zdravotnictví vlastně chystáme pro sebe. Nakonec v těch lůžcích budeme ležet také. Takže − jak si usteleme, tak si lehneme. „Jaký si to uděláš, takový to máš“ :-). O kolik sester a lékařů jako pacientů už jsem pečoval! A dost často se divili, když viděli naše zdravotnictví z lůžka.
