Denně nachodí 10 i víc kilometrů, kácejí staré rizikové stromy vysoké i třicet metrů. Parta pana Rašína ovšem nemá na starosti jenom zelené plochy nemocničních areálů, zahrady, stříhání keřů a květinové záhony. Zajišťují i úklid chodníků, vysypávání venkovních odpadkových košů nebo shrnování sněhu v průběhu zimy. Když je potřeba, bez problémů opraví díru v asfaltovém povrchu nebo dlažbu v areálu nemocnice…
Když Jana Rašína, vedoucího oddělení Správy a údržby ploch a zeleně VFN, potkáte, těžko si ho představíte v obleku. Přitom k nám přišel z vedoucí pozice pražských pošt! Nutně potřeboval změnu, a tu mu naše nemocnice dopřála vrchovatě. Před skoro sedmadvaceti lety Jan Rašín začínal jako správce hlavního areálu, v týmu měl i 60 vrátných, 14 nádvoráků, zaměstnance destilační stanice i uklízečky.
Před 18 lety dostal na starosti zeleň a údržbu ploch areálů nemocnice, tenkrát prý bezpečně poznal přibližně tři stromy 😊. „Absolvoval jsem roční kurz komplexní péče o dřeviny na České zahradnické akademii v Mělníku, kde jsem se mimo jiné musel naučit poznávat a určit asi 360 stromů a keřů česky i latinsky, ale rozhodně se nepovažuji za nějakého odborníka v dendrologii a už vůbec ne v zahradnictví,“ směje se Jan Rašín.
Fušují i do práce zahradních architektů
Autorským dílem pana Rašína je například návrh zahradní výzdoby kolem sochy Josefa II. či dláždění a uspořádání keřové výsadby kolem kostela svaté Kateřiny. V týmu má momentálně devět kolegů a za roky spolupráce už má vytipováno, kdo se na jakou konkrétní práci hodí nejlíp. Ti, kteří mají „papíry“ na kácení a nevadí jim výšky, provádí rizikové (protože jiné se v nemocnici skoro nedělá 😊) kácení, většinou nebezpečných stromů. Všichni však musí zvládat vše, co je po údržbě ploch a zeleně požadováno – zimní údržbu, opravy chodníků a vozovek, sekání trávy, úpravu keřů a stromů, stěhování, opravy vodorovného dopravního značení, nátěry zábradlí a další související práce. Dvě ženy v týmu mají nejvíce na starosti vysazování květin a péči o ně. „Náš kolektiv se téměř nemění, jsme stálá sestava, kterou opouští jedinci většinou jen ze zdravotních nebo rodinných důvodů,“ konstatuje Jan Rašín.
Bez Bělouše a další techniky by to nešlo
Práce venku nikdy nekončí, na podzim běžně shrabou a svezou 150 kubíků listí. „Naštěstí máme dobrou techniku, například náš švédský multifunkční stroj Belos na letní i zimní údržbu, kterému říkáme Bělouš. Ten se zaplatil snad už stokrát, bez něj bychom to dávali jen těžko. Nenahraditelný pomocník je také multikára, bez které bychom byli třetinoví, protože když není mobilita, je práce daleko složitější a mnoho věcí se skoro nedá udělat. To nemluvím o tom, že multikárou převážíme materiál i pro ostatní oddělení technického úseku. Když jsme začínali s kácením, byl ten první strom hodně přes třicet metrů vysoký jasan s obvodem okolo 450 centimetrů u volejbalového hřiště v Kateřinské zahradě. Ten je zároveň v mé dosavadní kariéře asi největším pokáceným stromem ve VFN. Tenkrát jsme neměli zkušenosti a objednal jsem přívěsnou plošinu do 29 metrů, která se houpala jako atrakce na matějské pouti. Ale i když člověku při prvním kácení nebylo nic moc a raději by to občas vzdal, tak se povedlo, a od té doby jsme pokáceli již mnoho problematických a nebezpečných stromů, třeba i pomocí jeřábu. K práci dnes máme již dost strojů, které se za ta léta povedlo nakoupit. Umožňují provádět poměrně širokou škálu prací, které následně zase šetří náklady nemocnici, takže všechny stroje jsou většinou velice rychle zaplaceny. Současně to však klade nároky na pracovníky Správy ploch a zeleně, protože musí zvládnout nejen jejich obsluhu, ale i údržbu a drobné opravy,“ chválí si své kolegy, se kterými udržuje strojový park v kondici. Přesto pravidelně posílají před začátkem sezony část techniky do odborného servisu.
Neustále na cestě
Jan Rašín s kolegy obhospodařují plochy v areálech nemocnice, takže někdy pendlují přes půlku Prahy, běžně nachodí i kolem 10 i více kilometrů denně. Nejvíce práce se zelení je v Kateřinské zahradě, která je v současnosti hojně využívána jako veřejný park, chodí sem maminky s dětmi a lidé jen tak posedět. Mateřské školky ji využívají na hry dětí. „Před těmi 18 lety však lidé procházeli jen po hlavní cestičce, a to jen ti statečnější, jinak byl celý park zpustlý a nevyužívaný,“ vzpomíná Jan Rašín a vypočítává: „Hlavní areál při jeho návštěvnosti je samozřejmě také velice náročný na údržbu, ale nelze zanedbávat ani veřejnosti nepřístupné nebo nenavštěvované prostory ostatních areálů. Běžně vyjíždíme na Strahov nebo na Horní Palatu, někdy i na Zbraslav, to je potom trochu složitější s logistikou, ale multikára s vlekem převeze stroje a lidé dojedou autobusem nebo autem z autodopravy, které si opět sami odřídíme.“
Co je na vaší práci nejnáročnější?
„Paradoxně asi papírování, i když asi ne nejnáročnější, ale nejotravnější, protože například vyřídit povolení kácení obnáší přibližně půl roku dopisování a jednání s Památkovým úřadem MHMP, památkovým ústavem a odborem životního prostředí příslušné městské části. Fyzicky se ničeho nezalekneme, drží nás to všechny ve výborné kondici,“ pochvaluje si pan Rašín. Práci si s kolegy vždy pečlivě rozdělí podle možností a situace, navzájem se však nikdy nenechají ve štychu. Důsledně si obnovují speciální školení na jednotlivé odborné činnosti, které bez pravidelného přezkoušení nelze vykonávat. Mezi ně patří již zmíněné práce s motorovou pilou, tj. kácení a prořezy stromů a podobně, které v areálech hojně využívají. Běžně se na takové práce objednávají externí firmy. Náš tým zahradníků to ale zvládá vše sám.
Co nám dělá největší radost?
„Největší radostí je, když za sebou vidíte dobrou práci,“ říká s naprostou jistotou v hlase a pokračuje: „Je skvělé vidět dílo, které jste vytvářeli vlastníma rukama a hlavou, hotové a pak dál sledovat, jak se v čase vyvíjí, jak se rostlinám daří, dopřávat jim pravidelnou péči. Potěší, jak lidé využívají a používají to, co se vytvořilo.“
Sice se jejich práce vzhledem k opakujícímu se střídání ročních dob může někomu zdát celkem rutinní, zahradníci ale tvrdí opak. Každý rok je prý něčím odlišný. Minulý rok v zimě například neměli ani jeden výjezd na vyhrnování sněhu, letošní zima byla daleko svižnější, bývaly však i zimy, kdy se jelo v podstatě i čtyři pět dnů v kuse. „Máme rozmanitou práci, dokonce můžu říct, že je každý den úplně jiný, a za to jsem moc rád,“ uzavírá Jan Rašín.
