Všem sestrám bych do budoucna přála více uznání ze strany pacientů

Svou domovskou kliniku – TRN neboli 1. kliniku tuberkulózy a respiračních nemocí VFN a 1. LF UK, kterou před devíti lety spolu s přednostou doc. Jiřím Votrubou postupně budovali a dodnes rozvíjejí, charakterizuje vrchní sestra Bc. Kateřina Lípová jako akční a dynamické pracoviště s rodinnou atmosférou.

V kolektivu je třeba vyvážit zkušenosti, energii, ženský i mužský element
„Práce máme spousty, nejsme sice nijak velká klinika, ale máme denně značný pohyb pacientů,“ vysvětluje fungování TRN Kateřina Lípová. „Základem naší kliniky jsou bronchoskopie, kde provádíme diagnostické a terapeutické výkony. Následně se o pacienty po těchto výkonech staráme na našich lůžkových jednotkách a v ambulancích. Úzce spolupracujeme s KARIM, protože stav našich pacientů se často mění z minuty na minutu. Musím zaklepat, v současné době máme skvěle se doplňující a soudržný tým. Celkem 50 holek a kluků nejrůznějšího věku a nastavení. Úmyslně kombinuji do služeb mladé dívky se zkušenými. Mládí dodá náboj a starší kolegyně zkušenost a moudrost ,náhradní maminky‘. Kluci zase v kolektivu vyváží ženské ,nešvary‘ a dodají mužskou energii a jiný pohled na problém 😊.

V každém hledám potenciál a ten rozvíjím
Asi 80 procent podřízených charakterizuje Kateřina Lípová jako sestry, které se cítí dobře v roli spolehlivě pracující všeobecné sestry, a tak je i bere. Když dělají vysoce profesionálně i lidsky svou práci, jsou empatické, vstřícné k ostatním, je spokojená. „Nikoho nenutím, aby se neustále vzdělával, ale ráda podporuji snahu o osobní rozvoj, o práci navíc. V každém hledám potenciál, který dál rozvíjím.“
Práce zdravotní sestry je náročná, navíc každý řeší své vlastní osobní trable a starosti. „Snažím se, aby všichni cítili, že mají zastání a oporu. Vždycky hledám řešení, o každém něco vím a ráda pomohu i s řešením osobních problémů. Tak, abychom byli spolu rádi a dařilo se nám. A to učím i ostatní: chodit do práce pozitivně naladěný, usmívat se.“

Vizitka
Kateřina Lípová sama o sobě říká, že jejím osudem už od dětství bylo pečovat, starat se a chránit ostatní. Prošla si odděleními od LDN, řadou interních a chirurgických pracovišť až po ARO. Studovala a pracovala ve Velké Británii, SAE a USA. Náročnou profesi vyvažuje prací na zahradě, sportováním a péčí o patnáctiletého syna. Prošla si velmi bolestným životním obdobím, což jí dalo sílu dívat se na řadu věcí s nadhledem, zároveň ještě lépe chápat starosti a bolesti ostatních.