Staniční sestra Koronární jednotky II. interní kliniky VFN Mgr. Ilona Lálová byla nominovaná do prestižní soutěže Sestra roku 2019 v kategorii sestra v managementu a vzdělávání. V silné konkurenci obsadila skvělé druhé místo. Právem, stačí se podívat na výčet jejích pracovních aktivit. S noblesou vede 30členný tým sester, drží krok s vývojem české kardiologie a své znalosti ochotně předává kolegyním a absolventkám.
Co pro vás nominace znamenala?
„Byla jsem zaskočená, neumím přijímat pochvaly, ale pak se mi to rozleželo 😊. Uvědomila jsem si, že když v tak velké nemocnici jako je VFN padla volba právě na mě, odvádíme na našem oddělení práci, která je vidět. A to je příjemný pocit.“
Je ještě po letech praxe něco, co vás dokáže překvapit?
„Určitě. Vždycky překvapí spolupracovníci. Ať v dobrém či špatném. Letos je to zvlášť vyhraněné. Na jaře jsme fungovali, mohli se na sebe spolehnout, v tak mimořádné situaci všechno šlapalo na jedničku. Proto věřím, že i nyní, kdy se situace zase zhoršuje, to půjde stejně. Je fajn vědět, že se můžu na kolegy spolehnout.“
Co dělá dobrou zdravotní sestru?
„Jsme takové multifunkční povolání. Musíme být empatické, mít sociální cítění. S tím se musí člověk narodit, to se nedá naučit. Pak jsou to praktické dovednosti a vědomosti, medicína jde neustále dopředu, tedy je třeba stále přijímat nové informace, umět pracovat s technologiemi, s daty, ale také se dokázat rozhodovat pod tlakem, odolávat stresu a rychlému tempu. Být přizpůsobivá, tady na oddělení se situace mění každým okamžikem. Samozřejmě hraje důležitou roli i dobrý zdravotní stav, naše práce je i fyzicky náročná.“
Co byste své profesi přála?
„Dostatek kvalitního personálu. Neustále bojujeme s nedostatkem zdravotních sester, naše povolání bohužel dnes nepatří k profesím, které jsou pro mladé lidi atraktivní.“
Čím si dobíjíte baterky?
„Ráda cestuji, mám pěknou zahradu, tam ráda trávím volný čas, radost mi dělají vnoučata. Jak se říká: život stojí na třech nohách, které jsou nesmírně důležité. Na zdraví, profesi a spokojené rodině. Když jsou v rovnováze, člověk ze sebe může dlouhodobě vydávat maximum.“
